KOTENCE: já vnímám nemoc jako moment, kdy moje tělo (resp. já) vyžaduje být tak nějak samo a poprat se s tím. akorát, že jsem tak nějak ne-mocná asi od ledna, kvůli nevolnostem, který jsou u mě teď v létě na denním pořádku, žiju dost asociální život, což mi nějak velký problém nedělá...
a jak teda docházíte k nějakému řešení konfliktů? přijde mi, že letos jsem se rozhodovala několikrát a většinou na poslední chvíli, tak nějak spontánně, podle pocitu/nálady, takže v tom problém možná tak ani nevidím. spíš to bude asi problém v rovině rodina-já, kdy jeden z členů rodiny má o mě a mém životě určité představy (něco ve stylu: a proč si nenajdeš práci tam a tam? a proč někam neodjedeš? a podobný), ale můj život, jak ho mám nepřijímá, resp. toho člověka nezajímá. před pár týdny se tenhle "koflikt" i řešil a od té doby jsem se s danou příbuznou neviděla/neslyšela. nicméně třeba by to mohlo souviset s tím ušním zánětem (který se mi mezitím rozjel už podruhý). akorát vědomě žádný konflikty nějak nevnímám, takže možná to jen tělo zpracovává jinak, no.