LN 17.2. 2022
Jsou sví a umějí to
Pražské nakladatelství Kher vydává výhradně romskou literaturu. Nejnověji tady vyšly dvě obsáhlé antologie: ta první (Samet blues) se ohlíží za devadesátými léty, ta druhá (Všude samá krása) pak za 20. stoletím. Jednou z klíčových postav dnešního Kheru je romistka Karolína Ryvolová (1977).
Papírové knihy přitáhly fanoušky a viděli jsme, že romské psaní má potenciál, říká Karolína Ryvolová FOTO LUKÁŠ HOUDEK
LN V Kheru nejdřív vycházely elektronické knihy, tištěné přibyly až v posledních letech. Většina nakladatelů to má naopak…
Nakladatelství vzniklo v roce 2012 s myšlenkou, že zatímco koupit si tištěnou knížku je věc čím dál tím zbytnější, tak přečíst si něco na internetu může skoro každý. Přes počítač, později přes telefon. Šlo prostě o to, využít nových elektronických médií, aby se literatura co nejrychleji šířila, aby jí nestály v cestě žádné překážky.
LN Proč tedy přibyly tištěné knihy?
To se stalo s mým příchodem do nakladatelství před pěti lety. Já jsem v tomhle ohledu staromilec. Číst na monitoru nebo v telefonu je pro mě problém. Navíc zájem, co generovaly ty elektronické věci, už nerostl, nakladatelství nevědělo kam dál. Tak jsme si řekli, že to zkusíme s tištěnou knihou, a ještě k tomu ilustrovanou. Ne všichni souhlasili, ale o první tištěnou věc – Ještě jedno, Lído! od Ilony Ferkové – byl nesrovnatelně větší zájem. S dalším titulem, sbírkou povídek o duchách zemřelých, to dopadlo ještě líp.
LN Poslední tři knihy z Kheru jsou antologie, dohromady je v nich zastoupených asi třicet autorů. Jak ty knihy vznikly?
Kniha hororů o duchách vznikla přímo na výzvu. Dali jsme inzerát do romských médií a sešly se nám texty. U sbírky Všude samá krása je to trochu jinak: tady jde o rozšířenou reedici jedné z elektronických knih, která vznikla jako kompilát už hotových a nových textů. Chtěli jsme po autorech, aby napsali něco o svých blízkých, zavzpomínali na své předky, na to, co je formovalo. Až později nám došlo, že píšou o celém dvacátém století.
LN Třetí kniha, Samet blues, má za téma devadesátá léta. Co z té doby vystupuje pro romské spisovatele jako hlavní téma?
Ty vzpomínky jsou stejně zábavné jako tragické. Na jedné straně zorientovávání se v novém, porevolučním světě: začátky podnikání, stavění se na vlastní nohy, sebeorganizování, vstup Romů do politiky. A na druhé straně řada motivů těžkých, zlých: hlavně prudký sociální propad a vlna neonacistických pogromů, o kterých už se dnes nemluví, ale které mají Romové zapsané hluboko ve své paměti. Takže obecně kontrast mezi dobou před rokem 1989, kdy měli Romové základní jistoty, a tou kovbojkou devadesátek.
LN Platí tahle romská zkušenost i jinde než v Česku?
Romové v postkomunistických zemích mají minulost podobnou. V textech Romů ze západoevropských zemí, jako Belgie, Velká Británie nebo Francie, je to ale jinak: Romové se tady identifikují primárně se svou etnicitou, jsou nejdřív Romové, pak Belgičani, Britové, Francouzi. Země, ve které žijí, je pro ně jenom kulisou. Je to segregace z vlastní vůle. Mají svá distancovaná tábořiště a nechtějí se mísit s většinovou populací. Romové z postkomunistických zemí vnímají svou identitu dvoukolejně: jsou Romové a Češi, Romové a Poláci, Romové a Maďaři. A jsou integrovanější.
LN Přibývá v Česku romských spisovatelů?
Podle antologií, co jsme vydali, to může vypadat, že tady Romové píšou, jen když je k tomu někdo vyzve. To ale není pravda, existuje spousta autorů a autorek, kteří píšou z vlastní potřeby. A protože Kher už je do jisté míry značka, většinou se nám podaří ty texty uplatnit, když se na nás někdo obrátí: na autorských čteních, v časopisech, později v knižních publikacích. Kher totiž nejen vydává knihy, pořádá i přednášky, diskuse a osvětovou činnost. Takže romských autorů u nás přibývá a jsou rádi když mohou publikovat.
LN Čtou romskou literaturu taky sami Romové?
Pokud máme stánek na nějakém veletrhu nebo festivalu, zastavují se u něj především Neromové, pravdoláskaři jako my. Ovšem na Facebooku nakladatelství nás sledují hlavně Romové. A velká část objednávek knižní produkce je od Romů, třeba z migrantských komunit z celého světa. Není divu: Mezi Romy je dneska spousta vysokoškoláků a vedou středostavovský život, který jim dává mimo jiné čas na čtení. Takže poměr romských a neromských čtenářů romské literatury odhaduju na čtyřicet ku šedesáti. Není to málo.
LN Jak se staví k romské literatuře ostatní nakladatelé?
Párkrát mě nějaký nakladatel oslovil, jestli bych jim něco nenabídla. Jenže pak se nechali slyšet, že je to naivní, neumětelské, že to nedosahuje kvalit té nejlepší literatury. To byl ostatně hlavní důvod, proč jsem přišla do Kheru a proč jsem začala prosazovat k vydání tištěné knihy.
LN V čem je romská literatura jedinečná?
Někdy má spád, je hodně dialogická a dějová, typické jsou pro ni kulturní, ale i prostorové nedořečenosti. V jiné poloze pak může být etnografická a popisná. Nejvíc mě ale baví nekorektní romský humor, který je opravdu pro dospělé, se vším všudy. V neposlední řadě je romská literatura informačně bohatá, čtenář skrze ni Romy dobře pozná a jinak jim rozumí.
LN Loni jsi vydala knižní studii, která bilancuje romskou literaturu u nás. Co tě k ní přivedlo?
Cílem bylo umožnit studentům romistiky, aby měli to, co my jsme neměli: přehledovou práci, která by jim rychle pomohla, aby se během studia zorientovali. Nešlo samozřejmě jen kompilovat, co už je hotové, musela jsem jít do pramenů a dohledávat, opravovat. Řada věcí chyběla, něco bylo špatně.
LN Jaké milníky ti při té práci vyšly jako určující?
Rok 1969 a vznik Svazu Cikánů-Romů, díky němuž mohla vycházet první zdejší literatura v romštině tiskem. Pak rok 1989 a v roce 2005 tragická smrt Mileny Hübschmannové, zakladatelky české romistiky. Dá se říct, že veškerá romská literatura se do té doby soustředila kolem ní. Další vlnu zájmu probudila Romea kolem roku 2010 a od té doby už se to veze…
LN A proměnilo se za to víc než půlstoletí romské psaní?
Začátky jsou spjaté se slovenskou osadou, s rodinnou, etnickou soudržností, s životem vlastně venkovského typu. S příchodem do českých měst se na slovenskou osadu už jen vzpomíná, v motivech se objevuje romská integrace do většinové společnosti. Další zlom pak nastává zhruba v posledních patnácti letech. Začínají se objevovat individuality jako Roman Erös, Zdeněk Perský, Irena Eliášová nebo Gejza Horváth, kteří dokázali samostatně proniknout na knižní trh. Nejmladší generace, jako Věra Horváthová Duždová, Stanislava Miková nebo Martin Kanaloš, už zkušenost se Slovenskem nemá jako určující, jsou zcestovalí, umějí jazyky, mají zkušenost s prací na vysokých postech a nenechají se odstrčit nebo urazit. Jsou sví a umějí to.
LN Co chystá Kher na letošek?
Samé velké věci! Švédský komiks pro děti od Sofie Taikonové, přeživší holokaustu. Soubor biografických povídek amerického Roma Garyho G. Steela, původem cirkusáka. A taky paměti osmdesátileté Olgy Fečové, manželky vedoucího slavné kapely 60. a 70. let Roma štar. Takže je na co se těšit.
RADIM KOPÁČ