Bulísek a jeho bráška Mulísek...
...jsou naprosto zdraví, veselí, hraví a mazliví kocourci, kteří se někdy na sklonku září narodili v drsných podmínkách Jizerských hor mladé opuštěné kočičce. V době říjnové sněhové kalamity byli objeveni pod zavátou hromadou dřeva. Dnes už jim je teploučko a téměř nic jim nechybí… Kromě jejich vlastních hodných páníčků či spíše laskavých kamarádů vhodných k rozpustilým hrám. Ne nadarmo jsou dočasnými pečovateli přezdívání Laurel a Hardy. Jejich pomazlení a dovádění vám rozveselí a prozáří den, jejich vrnění vás spolehlivě uspí (musíte ovšem počítat i s jemným okusováním nohou a obdivuhodnými přelety nad postelí). Jsou téměř identičtí, černí s lehkým nádechem do hněda a několika nezřetelnými bílými chloupky. Vyznačují se pružným tělíčkem pantera, zvědavou hlavičkou s šibalským pohledem a důvěřivou přátelskou povahou. Vzorně dodržují čistotu, rádi baští, jsou odčervení a očkovaní. Pokud se na ně zadíváte, určitě dáte za pravdu tvrzení, že koťata jsou ta nejkouzelnější stvoření, jakými nás matka příroda obdařila. Jsou na sebe velice vázaní a do nového domova by nejraději šli společně. Co by si také počal Laurel bez Hardyho? Není to však podmínkou.
Foto:
http://picasaweb.google.com/KamilaThomova/Kotata?feat=directlink