1. část
Staroegyptské čarodějnictví
Zdraví, lásky a vítězství nad nepřítelem si přáli všichni lidé všech dob, a proto u všech národů starověkých, středověkých i novověkých najdeme čarovné léky, nápoje lásky a čáry oslabující nebo hubící nepřítele...
Starověký Egypťan měl své potřeby a tužby jako každý jiný člověk, a mohl-li jich dosáhnout přirozeným způsobem, tělesnou a duševní prací, přemýšlel a pracoval. Teprve když jeho tělesné a duševní síly nedostačovaly, uchyloval se k čarování.
Účelem čarování jsou tedy potřeby a tužby člověka.
Nemocní touží po zdraví a nemohouce ho dosáhnout přirozenou cestou, čarují; muž milující ženu, která ho odmítá, se snaží vzbudit její lásku k sobě čarováním; nebezpečného nepřítele je vůbec těžké zbavit se jinak než čarováním. Zdraví, lásky a vítězství nad nepřítelem si přáli všichni lidé všech dob, a proto u všech národů starověkých, středověkých i novověkých najdeme čarovné léky, nápoje lásky a čáry oslabující nebo hubící nepřítele.
Egypťanu byl posmrtný život důležitější než život pozemský, protože podle jeho představy je člověk živ na zemi jen krátce, kdežto na onom světě věky.
Proto již za svého pozemského života konal pečlivé přípravy pro svůj budoucí život. Stavěl a zdobil si hrobku, ustanovil kněze svému duchu, a založil pro něho obětní fond. Protože si představoval, že duch žije na onom světě podobně jako na zemi, bylo nutné se již zde postarat o to, aby jeho duch po smrti byl chráněn před nepřáteli, se kterými se snad ve svém budoucím životě setká, aby se mu dostalo přízně bohů, jejichž poddaným bude, a aby požíval takové hojnosti a volnosti, jakou měl na zemi. Potřeboval-li zde na zemi dělníky, aby obdělávali jeho pole, najal si je; nemohl si však najmout dělníky, kteří by obdělávali polnosti, jichž se dostane jeho duchu na nebeských luzích; bylo tedy nutné opatřit si je čárami.
Duchové zemřelých
Čárami bylo nutné vyzbrojit ducha téměř pro každý jeho krok v budoucím životě na nebi, v západní říši i na zemi, a lze tedy očekávat, že velké množstvi staroegyptských čar bude mít za účel úpravu života duchů v pozemském životě. Duchové zemřelých podle staroegyptských představ žili podobně jako kdysi na zemi a podrželi si své pozemské vlastnosti: byli dobří nebo zlí a chovali k těm, které opustili, stejné city, jaké je s nimi spojovaly v pozemském životě.
Také lidé neztrácejí lásky a nenávisti k těm, kteří z tohoto světa odešli, a proto se také jistě setkáme s čárami, jejichž účelem je umožnit a zmařit styky duchů s lidmi. Můžeme tedy podle účelu rozdělit staroegyptské čáry na tři skupiny:
1. čáry pro potřeby pozemského života
2. čáry pro potřeby posmrtného života
3. čáry pro styk tohoto světa se světem duchů
Jsou a byli vždy na světě lidé dobří a lidé zlí.
Dobrý člověk, stojí-li mu někdo v cestě, vedoucí k jeho cíli, se snaží překovat svého soupeře tím, že si osvojuje jeho dobré vlastnosti a odkládá své špatné vlastnosti, a nemůže-li vyniknout nad něho, uzná svou slabost a vzdá se svého cíle, byť mu i srdce krvácelo.
Zlý člověk ve svém soupeři nevidí člověka, nýbrž nenáviděnou překážku, jíž je nutné se zbavit po dobrém nebo po zlém. Nestačí-li mu přirozené prostředky, nebo bojí-li se jich použít, aby nepropadl zaslouženému trestu, používá čar.
Užívalo-li se čarovných prostředků pro léčení nemocí, užívalo se také čarovných prostředků pro sesílání nemocí. Vedle prostředků, jež měly získat lásku, byly prostředky, jež měly vzbudit vespolnou nenávist v srdci milujících, atd. Vedle čar majících za účel dosáhnout dobra (bílé magie), byly čáry přinášející zlo (černá magie), proti nimž jednotlivce chránila celá společnost, stíhajíc zlé čarodějníky přísnými tresty.
Nemoci
Stálým nepřítelem člověka v jeho životě jsou nemoci, jež ho zbavují radosti ze života, ochromují jeho veřejnou i soukromou činnost a nedopřávají mu plně užívat plodů své práce. Proto měl nemocný vždy snahu zbavit se své nemoci, a zdravý často obávaje se nemoci, hleděl se předem zabezpečit proti ní.
Nemoci třídil člověk na dva druhy:
1. Nemoci, jejichž příčinu viděl, jako: poranění způsobená nepřítelem nebo zvířaty, úrazy, otravy aj.
2. Nemoci, jejichž příčiny neviděl, a proto si jejich vznik vysvětloval analogicky podle nemocí první skupiny, jako: vnitřní choroby, záhadné nemoci, duševní poruchy aj.
Poranil-li člověka nepřítel kopím, nebo dravá šelma svými zuby, viděl ránu na svém těle a krev vytékající z ní, cítil bolest a příčinná souvislost těchto jevů mu byla jasná.
Pocítil-li náhle bolest ve svých vnitřnostech a pak se dostavilo chrlení krve, usuzoval analogicky, že nějaký neznámý neviditelný živočich, jehož si představoval jako plaza, hryže jeho vnitřnosti a tím mu působí bolesti a vnitřní krvácení. Ze zkušenosti věděl, že člověk často jedná jinak, než by si přál jednat, byv k tomu donucen jiným člověkem. Proto vida někoho v horečce nebo pří duševní poruše jednat způsobem odporujícím přirozeností, byl přesvědčen, že se nemocný ocitl v moci neznámé, neviditelné bytosti, která ho nutí jednat proti vlastnímu přání.
Hlavní zbraní starověkých Egypťanů proti dětským nemocem byla říkadla, ale užívali i čarovných léků. Opatrné matky nečekaly se zaříkadly, až děcko onemocní, nýbrž znaly říkadla pro jeho ochranu před nemocemi, zjednávající děcku zdraví a sílu. Znaly i čáry, jimiž bylo možné zjednat děcku ochranu pro celý život hned při narození. Proti horečce sice užívali staří Egypťané léku, jenž byl s to horečku zmírnit, ale náležité působnosti se mu dostalo teprve čarovným říkadlem. Čarovná říkadla dodávala také účinnosti léčivým obkladům podivného složení, které se přikládaly na spáleniny, a nápoji, jenž měl zastavit účinek jedu v těle otráveného. I neškodnou rýmu, již pokládali za živoucí bytost, jak lze soudit z toho, že ji nazývali "rýmou, dcerou rýmy", zaháněli ji čarovným říkadlem. Egypťané měli univerzální říkadlo proti jakékoli vnitřní nemoci, ale užívali také speciálních zaříkadel proti vnitřním nemocem a proti nemocem, jejichž původci byli duchové; říkadly se chránili také proti duchům plížícím se kolem nich a chystajícím se je napadnout. Zvláštním zaříkadlem se chránili proti asijské nemoci a jiným zaříkadlem ji vyháněli, vnikla-li již do těla.
Čarovnými říkadly se zastavovalo také krvácení po porodu
a uváděly se v činnost mléčné žlázy. Upadl-li někdo do mdlob, byl z nich buzen říkadlem, jehož účelem původně bylo odloučit ducha zemřelého od mrtvoly a probudit jej k novému životu. Zlý pohled, působící uhranutí, jenž strašil obyvatele Evropy do nedávných dob a dosud straší obyvatele zapadlých horských vesnic, naháněl strach i starověkým Egypťanům, které před ním chránili lékaři čarovnými prostředky. Říkává se: "Lékař léčí a Bůh uzdravuje." Nemocný obrací se k Bohu s prosbou o své uzdravení, ale nespoléhá jen na boží pomoc a volá si lékaře, aby léčil jeho nemoc. Tak tomu bylo i u starověkých Egypťanů. V Ebersově lékařském papyru se praví, že působnost léku má být vždy podporována účinným čarovným říkadlem, a naopak, že čarovné říkadlo má být doprovázeno vhodným lékem. A staroegyptský lékař se staral o zvýšení účinnosti léku již při jeho výrobě. S čarovným říkadlem v ústech bral do rukou měrnou nádobu na léky, zvláštních říkadel užíval, když upotřeboval některé z hlavních substancí staroegyptských léků; jiné říkadlo říkal, když připravoval ječmen, jiného říkadla užíval při přípravě tuku nebo medu; o obsahu říkadla rozhodoval i účel léku, jak je patrné z říkadla určeného k přípravě oleje, jímž se má natřít rána způsobená bodnutím štíra. S čarovným říkadlem na rtech přikládal lékař nemocnému obvaz, a s čarovným říkadlem na rtech jej snímal. Čarovné říkadlo říkal, když kladl mast na oko, i když dával nemocnému pít lék. Méně svědomitý lékař znal jen jediné říkadlo, jímž zesiloval účinnost každého léku.
Dovedli-li nemoci hojit, dovedli je také způsobit
Tak ze soudního protokolu o vyšetřování spiklenců proti životu krále Ramsesa III. se dovídáme, že jeden ze spiklenců dovedl sesílat nemoci na lidi, kteří mu byli nepohodlní, a dovedl způsobit, že jim ochrnuly údy. Z démotického magického papyru londýnského a leydenského se dovídáme, jak je možné člověka oslepit nebo přivést k šílenství. Čarovný rituál, jehož účelem bylo usmrtit člověka, se zachoval v nápisech na rakvi ze střední říše a v rozsáhlém rituálu napsaném pro ducha Esminova za Alexandra I.
Egypťanky toužily, aby se líbily, jako všechny ženy všech národů a všech věků svědectví o tom vydávají četné předpisy na kosmetické přípravky doporučované stejnou konkurenční chválou, jakou jsou doporučovány dnes našim dámám. Kdežto muži si holili vlasy, ženám byl chloubou dlouhý, hustý vlas, a proto užívaly čarovných prostředků pro vzrůst vlasů a proti jejich šedivění.
Nejhorším nepřítelem člověka byl od jeho objevení se na zemi vždy člověk
Rituálu, jehož účelem bylo zničit nepřítele, je věnována kniha o draku Apopovi. Vedle velkých nebezpečných nepřátel má člověk nepřátele malé, kteří nejsou sice tak hroziví, ale zato velice obtížní svým množstvím a neustálou přítomností. Čarovným prostředkem se snažil ochránit své zásoby před myšmi a své obydlí před mouchami a komáry.
Člověk je členem lidské společnosti, a nedovede-li své styky s ní urovnat přirozeně, užívá k tomu čárů. Nejdůležitější muži byl vždy jeho poměr k ženě a ženě její poměr k muži. Jako dnes u nás, tak i za starověku v Egyptě se často přihodilo, že láska nebyla odplácena láskou. Proto nacházíme tolik čarovných prostředků pro vzbuzení lásky. Chtěl-li muž získat lásku ženy, která milovala jiného muže, byl nucen nejprve čárami roznítit svár a nenávist mezi milenci, a teprve pak se mohl kojit nadějí na vlastní úspěch. Aby ho dosáhl, sesílal té, kterou miloval, milostné sny, v nichž se jí jevil v nejrůžovějším světle, a milostnými sny ukracoval i sobě dlouhé čekání na konečné spojení s ní. Čárami se mohl dovědět nešťastně milující i žárlivý manžel o citech a spádech své milenky nebo nepřítomné manželky. Láska k ženě není však jedinou touhou muže; bez vynikajícího postavení v úřadě i ve společnosti není spokojenosti. Nemá-li vlastností, které by ho k tomu cíli dovedly, zjedná si sílu, chválu a lásku čárami. Čárami udobří si rozhněvaného představeného a čárami domůže se i jeho hodnosti.
Kohokoliv může očarovat, protože však i sám může být očarován, musí znát prostředky, jimiž se může vymanit z očarování. Nepohodlného člověka může buď omámit slovy, nebo ho může přimrazit. Tohoto prostředku se hojně užívalo proti zlodějům; nepodařilo-li se zloděje přimrazit, bylo možné si přivolat čárami jeho ducha a tak ho odkrýt.
Zcela tak bylo možné přivolat si ducha kteréhokoliv živého člověka a dovědět se od něho i to, čeho by jinak jistě neprozradil, nebo donutit ho k činu, jehož by jinak jistě nevykonal; ani žena si nebyla jistá, že nebude takto přinucena ke skutkům příčícím se jí.
Zkušený čarodějník vládl čárami i živly
Dovedl se bránit proti nehodám na vodě, nebylo-li v řece nebo průplavu dostatek vody, dovedl si vypomoci její stoupnutí; dovedl také stoupání vody zastavit, ba i uvést rozvodněnou řeku v normální stav; i tonoucí již loď dovedl zachránit.
Propuknuvší bouři utišil nebo jí zabránil, rozehnav hrozící mraky hned, když vystupovaly na oblohu. Téhož prostředku mohl užít i proti jakémukoli jinému zlu. Dovedl-li se sám neštěstí vyvarovat, dovedl je také na jiné sesílat.
Čáry pro potřeby posmrtného života Starověcí Egypťané pokládali pozemský život za krátkou předehru života posmrtného, jenž trval věčně. Proto svá pozemská obydlí stavěli jen ze dřeva a nepálených cihel, kdežto svá posmrtná sídla, hrobky, budovali z kamenných kvádrů, neboť je tesali do skal, a již za svého pozemského života je opatřovali vším, co pokládali za vhodné pro spokojený život ducha. Jako se člověk žijící na světě čárami domáhal splnění svých nedosažitelných tužeb, tak i duch mohl jen tehdy pro sebe příznivě rozřešit různé obtížné situace, jež mu připravil složitý posmrtný život, vyznal-li se dokonale v čárech. Proto k pohřební výpravě každého jen poněkud zámožného starověkého Egypťana patřil svitek papyru, jenž kromě náboženských textů obsahoval také sbírku čarovných říkadel.
Čáry pro styk tohoto světa s bohy a duchy zemřelých
Povaha duchů zemřelých Egypťanů závisela ve starší době na milosti bohů, v mladší době na mravní hodnotě pozemského života. Dobrý člověk se stal po smrti zářícím duchem, spokojeně žijícím ve společnosti jiných zářících duchů a bohů, mohl nabýt stejné moci jako bozi a poskytoval ochranu svým příbuzným i všem dobrým lidem, kteří si dovedli zjednat jeho přízně. Duch zlého člověka čili "mrtvý", jak ho Egypťané nazývají, byl vyloučen z nádherné západní říše; poušť byla mu obydlím a odtud se plížil do lidských příbytků a vyléval si svou zlost na živých, vnikaje do jejich těl a působě tak padoucnici, hysterické záchvaty, šílenství aj., nebo svým dotykem působil jim různé nemoci. Oběťmi zjednával si starověký Egypťan přízeň dobrých duchů a bohů, oběťmi také krotil zlobu zlých duchů.
O stycích králů s bohy dějí se časté zmínky i v historických nápisech staroegyptských; nejobšírněji jsou vylíčeny v legendě o zplození, narození, mládí a korunovaci královny Hatšepsovety. V čarodějnických knihách pocházejících z posledních dob starého Egypta jsou zachovány návody, jak přivolávat nejen bohy a zářící duchy, ale i mrtvé, tj. zlé duchy; účelem přivolávání bohů a duchů byla většinou touha dovědět se skryté nebo budoucí věci, svěřovat jim poselství a udílet jim rozkazy. Když bůh nebo duch zodpověděl dané otázky nebo vykonal uložené rozkazy, byl zase čarodějníkem propuštěn. Se zlými duchy nebylo žertů; nejlépe bylo zahnat je hned, jakmile se člověku blížili; nepodařilo-li se to, vnikli do těla, a pak je bylo nutné vypuzovat, což někdy působilo velké obtíže i nejzkušenějším čarodějníkům.
Čarovné prostředky
Hlavním prostředkem staroegyptských čarodějníků bylo čarovné říkadlo. Čarovnými říkadly zajišťoval si duch zesnulého množství výhod v posmrtném životě, čarovnými říkadly přivolávali bohy a duchy, čarovnými říkadly se chránili před nemocemi a všemi jinými nepříjemnostmi pozemského života a jimi se domáhali blahobytu, přízně, lásky a slávy.
V úvodu k Ebersovu lékařskému papyru se praví: "Přichází-li lék, má přijít také zaklínání nepatřičných věcí z mého srdce a z mého těla. Mocná jsou čarovná říkadla působící současně s léky, a naopak, mocné jsou léky, působí-li současně s čarovnými říkadly". Vedle čarovných říkadel užívali starověcí Egypťané také léku a čarovných prostředků, a to nejen k léčení, ale i k různým čarodějnickým praktikám; tak např. v démotickém čarodějnickém papyru k přivolávání bohů, k vzbuzení lásky, k oslepení člověka, k usmrcení člověka, k odstranění účinků čarovných prostředků, k poznání plodnosti a těhotenství ženy, aj. Celá jedna část knihy mrtvých je věnována amuletům, tj. ochranným prostředkům, které jsou nositeli čarovné síly, jež jest ve službách jejich majitele. Amuletů užívalo se také hojně jako preventivního prostředku proti nemocem, a nemocní je nosili, aby jejich čarovná moc je vyléčí. Amulety se chránili Egypťané před hady a krokodýly, a matky chránily jimi své dítky před všemi nehodami. Amuletů také užívali Egypťané, aby si zjednali lásku, sílu a úctu.
I čarodějníci, přivolávajíce duchy a bohy, chránili se amulety před jejich zhoubnou mocí.
Zvláštní třídu čarovných prostředků tvoří náhradní tělo
Představa o možnosti nahradit skutečné tělo umělým tělem vznikla již v době prehistorické a stala se základem náboženského kultu bohů i duchů zemřelých. Této představě vděčíme i za bohatou výzdobu staroegyptských hrobů. Náhradního těla užívali také čarodějníci k zničení nepřátel i lidí jim nepohodlných. Chtěl-li se čarodějník domoci účinku, mohl užít jen jediného prostředku, nebo mohl k zvýšení účinnosti spojit čarovné moci několika prostředků; při jejich užití mohl si sice počínat libovolným způsobem, ale chtěl-li rychle dosáhnout zvláště příznivého výsledku, musel si počínat zcela určitým osvědčeným způsobem, jemuž se dostalo posvěcení tradicí trvající věky. Tak vznikly některé obřady náboženské, některé obřady pohřební a všechny obřady čarodějnické, jimž zvláště v pozdní době byla věnována velká pozornost.