2. část
Čarovná říkadla
Čarovné říkadlo je nejstarší čarovný prostředek; jeho původ je současný s původem řeči. Čaroděj zavolal jméno a rozkaz, a měl-li dost moci, aby si mohl vykonání rozkazu vynutit, volaný přišel z dáli a vykonal, co mu bylo nařízeno. Rozkazoval zvířatům a mohl tak každé zvíře donutit k jakékoli činnosti, rozkazovat však i neživé přírodě. Představa, provedení a cíl. Nejstarší čarovné říkadlo byl prostý rozkaz nebo zákaz; mnohá takováto říkadla se udržela v čarodějnických textech historických dob, zřídka však samostatně; většinou byla sloučena s říkadly jiného původu ve složené celky, ale zůstala jejich hlavním jádrem až do nejmladších dob Egypta.
Staroegyptští čarodějníci jen zřídka užívali prostých říkadel; každé říkadlo má jistou účinnost; užije-li tedy čarodějník několika říkadel, sečtou se tím jejich účinností a vzroste tím naděje na úspěch. Proto říkadla, která se nám zachovala v staroegyptských čarodějnických knihách, jsou říkadla složená z prvků.
Model, prostředek čarodějů
Víra, že model může nahradit živé tělo, se přenesla z života záhrobního i do života pozemského. Sochy bohů nebyly bezduchými obrazy, nýbrž skutečnými božími těly, v nichž sídlil boží duch, který projevoval svou vůli a chránil toho, kdo sošku měl ve svém obydlí nebo ji nosil při sobě. V literatuře staroegyptské se setkáváme s pověstmi, že uměle vyrobené malé sošky z vosku se promění ve skutečné velké živé bytosti, když čarodějník nad nimi odříká čarovné říkadlo. Sošky tak byly sídlem života, ale neprojevovaly ho.
Egypťané vytvářeli náhradní těla bohů a duchů zemřelých, je přirozené, že vytvářeli také náhradní těla žijících lidí, ačkoliv tyto jevy nejsou podstatně stejného rázu. Podle staroegyptských názorů o posmrtném životě byl duch po smrti spojen s mrtvolou tak dlouho, dokud ho bůh od ní neodloučil. Byv zbaven svých pout, měl duch nové nehmotné tělo, jež mělo všechny nedostatky, kterými bylo stiženo mrtvé tělo v okamžiku dematerializace. Když bůh odstranil tyto nedostatky, žil duch ve svém duchovním těle nejsa závislý na stavu své mrtvoly a nepotřebuje pozemského těla.
Duch boha se mohl rozložit v neomezené množství částí, z nichž každá měla všechny vlastnosti celého bohova ducha.
Sošky služebníků a vešebtů uložené v hrobkách neměly původně vůbec duchů a kněz nebo čarodějník nebo duch zesnulého musel jim teprve ducha dodat; tedy celou bytost, jak tělo, tak ducha.
Vytvořil-li čarodějník voskovou sošku živého člověka, byl to vlastně duplikát těla, v němž se duch nikdy neusídlil ani na okamžik. Egypťané věděli, že čarodějník může docílit toho, aby se stav této voskové sošky přenášel na skutečné živé tělo, jehož kopií byla. Nahrazovala mu tedy vosková soška hmotné tělo živého člověka, jehož znázorňovala, a můžeme i pro ni užít jména "náhradní tělo". Nejstarší dochovaná zmínka o čárách s náhradním tělem, jejichž účelem bylo usmrtit nepřítele, pochází ze střední říše.
Amulety
Amulety byly předměty, jež podle víry starověkých Egypťanů poskytovaly ochranu tomu, kdo je nosil při sobě. Podle jejich zevnějšího vzhledu a materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, je lze roztřídit na tři skupiny:
1. Amulety věcné jsou sošky, modely, reliéfy a ryté obrazy z kamene, kovu, porcelánu nebo skla.
2. Amulety psané jsou kusy papyru nebo jiné vhodné látky, na nichž napsána jsou říkadla a často také nakresleny různé obrazy.
3. Amulety uzlové jsou provázky, tkanice nebo široké pruhy látky, na nichž jsou utvořeny buď obyčejné uzly nebo složité uzlovité útvary, v nichž bývají zavázány rozličné předměty.
Tyto tři druhy amuletů se neliší od sebe jen hmotou a vzhledem, ale i účinností, jež jim byla připisována, a také svým původem, přidržíme se tohoto rozdělení a pojednáme o každé skupině zvlášť.
Čarovné obřady
Měl-li mít čarovný prostředek žádoucí účinek, bylo nutné, aby si čarující při jeho užití, popřípadě i při jeho výrobě počínal zcela určitým předepsaným způsobem; předepsaný způsob jednání se nazývá obřad. Každý obřad, jež čarodějník vykonává, není čarovný obřad. Je-li předepsáno, že čarodějník při čarování musí být tělesně čist, nelze pokládat koupel nebo mytí za čarovný obřad, protože tělesná čistota je přirozený následek koupele a mytí. Nahrazuje-li se však koupel a mytí pouhým pokropením vodou, pak je to čarovný obřad, protože několik kapek vody, jež dopadnou na hlavu čarujícího, nemohou přirozeným způsobem zbavit celé tělo nečistoty.
I při pouhém odříkávání čarovného říkadla bylo nutné dbát zvláštních předpisů, mělo-li se docílit žádaného výsledku. Především nebylo lhostejné, kdo odříkává čarovné říkadlo. Některá říkadla pro zahánění nemocí má říkat sám nemocný, jiná lékař. Některá říkadla pro dítě odříkává matka, jiná kdokoli cizí, ale říkadlo pro ulehčení porodu musí odříkávat odborný znalec čarodějnictví předčitatel svatých knih.
Médiem při přivolávání bohů měl být chlapec; jen několikrát je zvláště vytčeno, že to má být chlapec čistý, jenž nechodil dosud s ženou.
Uzlový amulet, jenž má ochránit novorozeně před všemi nemocemi, musí být zhotoven od dvou sester matek, které zastupují bohyně Esetu a Nebthetu.
Záznamy jsou také o místě, kde se má čarovné říkadlo odříkávat a kde se má čarovat. Říkadlo pro ulehčení porodu má předčitatel svatých knih odříkat nad dvěma cihlami, na nichž rodící žena sedí. Čarující proti krokodýlům má stát na přídi lodi. Přivolávání bohů má se dít na čistém místě, na tmavém místě, ve skryté místnosti umyté ledkovou vodou, která má dveře ve své východní stěně; při dotazování slunce má čarodějník stát na volném místě, aby se mohl dívat do vycházejícího slunce, při dotazování měsíce na střeše domu. Přípravy k přivolávání bohů a duchů svítilnou pomocí Reovou mají se konat ráno, při východu slunce a přivolávání samo v poledne. Přivolávání bohů a duchů nádobou s olejem se má konat ve dne, až do sedmé hodiny. Dotazování slunce pomocí média se musí konat při východu slunce, dotazování měsíce při úplňku.
Čarovná říkadla, jak přivolávat bohy svítilnou s pomocí Reovou - přivolávací říkadlo se má říkat hlasem důrazným, donucovací říkadlo sykavě, ale hlasitě. Za to však velice často bývá poznamenáno, kolikrát má čarodějník říkadlo opakovat. Bývalo obvyklé říkadla říkat třikrát, čtyřikrát, sedmkrát a devětkrát.
Říkadlo pro zapuzení ducha přicházejícího nakazit děcko chorobou
"Vyjdi ven, ty, jenž jsi přišel z temnoty, jenž vcházíš do těla, jenž se plížíš, maje svůj nos za sebou a obličej obrácený na zad, jemuž uniká to, proč přichází! Vyjdi ven, ty, jenž jsi přišel z temnoty, jenž vcházíš do těla, jenž se plížíš, maje svůj nos za sebou a obličej obrácený na zad, jemuž uniká to, proč přichází! Přišel jsi políbit toto dítě? - Nedopustím, abys je políbil! Přišel jsi ukonejšit (je)? - Nedopustím, abys je ukonejšil! Přišel jsi uškodit mu? - Nedopustím, abys mu uškodil! Přišel jsi vzít mi je? - Nedopustím, abys mi je vzal!
Připravila jsem mu čarovnou ochranu amuletu z odporných bylin smíšených s česnekem, jenž ti škodí a z medu, jenž je sladký lidem, ale hořký mrtvým, z ocasu posvátné ryby, z kusu látky a z páteře okouna."
Přivolávání bohů svítilnou
Říkadlo, jež se odříkává u svítilny: "Both, Theu, Je, Ve, O, Oe, Ja, Va, (dle jiné knihy: " Theu, Je, Oe, On, Ja, Va"), Pthakh, Eloe, (dle jiné knihy: "Elon": velice dobré!) Jath, Eon, Periphae, Jev, Ja, Jo, Ja, Jue, sestup ke světlu této svítilny, zjev se tomuto chlapci, a odpovídej mi na to, nač se zde budu dnes ptát! Jao, Jaoru, Therentho, Psikšimeakhe, Ru, Blakhanspla, Jae, Vebi, Barbarethu, Jeu, Alponghnuph, Brintatenophri, Heagar- hre, Balmenthre, Menebariakhegh, Jakhekh, Brinsalma, Arun- sarba, Mesergriph, Niptumikh-maorkharam! Hej Laamkhekh, Omph, Brimbainuioth, Sengenbai, Laikham, Armiouth!" - (Říkej to, jsa čist!) Živý bože, rozsvícená svítilno, Tagrtate věčný, přiveď Boela! - (třikrát) Tagrtate věčný, přiveď Boela! - (třikrát) Tagrtate věčný, přiveď Boela! - (třikrát) Beutsi, velký bože, přiveď Boela! - (třikrát)
Říkadlo, které odříkáš před sluncem
(dříve než budeš říkat říkadlo nad chlapcem, aby se zdařilo to, co hodláš činit)
"Velký bože Tabao, Basukham, Amo, Akhagharkhan-gra- bunza-nuni, Etsikmeto, Gathuba-sathuri-thmilaalo!" - (sedmkrát) Ještě jiný způsob téhož:
V den, kdy hodláš to podniknout, vstaneš ráno ze svého lože časněji než jiného dne; aby vše, co budeš činit, se zdařilo tvé ruce, očistíš se ode vší nečistoty, a odříkáš toto říkadlo před sluncem třikrát nebo sedmkrát:
"Jo, Tabao, Sokham-mua, Okhokh-khan-bunasanav, Anjesi, Eghompto, Getho, Sethuri, Thmila, Alnapokhri! Dej, ať každé dílo, kterého se zde dnes chopím svou rukou, se zdaří!"
Návod
1. Vezmeš novou svítilnu, do níž nebylo dosud dáno minium, dáš do ní čistý knot a naplníš i pravým čistým olejem; pak ji postavíš na skryté místo, umyté ledkovou vodou; postavíš ji na novou cihlu.
2. Pak přivedeš chlapce, posadíš jej na jinou novou cihlu tak, aby jeho obličej byl obrácen ke svítilně, a zavřeš mu oči.
3. Pak odříkáš shora uvedené říkadlo dolů do hlavy chlapce sedmkrát, nařídíš mu, aby otevřel oči, a otážeš se ho: "Vidíš světlo?" - On ti odpoví: "Vidím světlo v plameni svítilny." Ty zvoláš devětkrát "Heue", a pak se ho budeš ptát na vše, co si budeš přát, odříkav říkadlo, jež jsi již dříve odříkal časně ráno před Reem.
4. Činit to budeš na místě, jehož dveře se otvírají na východ, předek svítilny obrátíš (ke dveřím), a obličej chlapce obrátíš ke svítilně.
5. Ty se postavíš nalevo od (chlapce) a budeš říkadlo odříkávat dolů do jeho hlavy, a budeš (při tom) klepat na jeho hlavu druhým prstem své pravé ruky.
Jiné přivolávání bohů svítilnou
"Boeli, Boeli, Boeli, I, I, I, A, A, A, Tate, Tate, Tate, nejpřednější služebníče velkého boha, jenž vydáváš nesmírné světlo, příteli ohně, v jehož ústech je neuhasitelný plamen, bože živý, nesmrtelný, bože velký, jenž sídlíš v ohni, jenž jsi uprostřed ohně, jenž dlíš v nebeském jezeře, v jehož ruce je velikost, a vznešenost boží, vstup do plamene, zjev se zde dnes tomuto chlapci a nařiď mu, aby se mi ptal na vše, nač já se zde chci ptát, a já tě budu velebit v nebi před Reem, budu tě velebit před měsícem, budu tě velebit na zemi, budu tě velebit před tím, jenž sedí na trůně, jenž je nezničitelný, jehož sláva je velká, v jehož rukou je velikost a vznešenost boží, jehož sláva je velká. Peteri, Peteri, Pateremphe, Pateremphe, nejvyšší bože, jenž sídlíš na nebi, v jehož ruce je krásná hůl, jenž jsi stvořil boha, jehož však nestvořil bůh! Pojď ke mně s Boelem a Anielem! Dej sílu očím tohoto chlapce, jenž je dnes u mé nádoby, dej ať spatří tě, ať jeho uši uslyší tě, až budeš mluvit a zeptej se mu na vše, na vše, nač já se zde dnes chci ptát! Velký bože Sisaoth, Akhrempto, vstup do plamene, ty, jenž sídlíš na hoře Gabaonu, Tagrtate věčný, nesmrtelný, žijící na věky, přiveď Boela, Boela, Boela! Arbetbainutsi, velký, nejvyšší bože, přiveď Boela! Tate, Tate, přiveď Boela!"
Toto odříkáš sedmkrát dolů do hlavy chlapce, nařídíš mu, aby otevřel oči a zeptáš se ho zase: "Nastalo světlo?" Nevzešlo-li světlo, nařídíš chlapci, aby sám mluvil ke svítilně svými ústy: "Velký, Světlo! Vzejdi, Světlo! Vznes se, Světlo! Vznášej se ve výši, Světlo! Vzejdi, boží světlo! Zjev se mi, průvodce boha, v jehož ruce je velení dnešního dne, jenž se mi budeš vyptávat!" - (Světlo) se zjeví chlapci okamžitě.
Když odříkáváš toto (říkadlo) dolů do hlavy chlapce, ať hledí do svítilny. Nedopusť, aby se díval kamkoli jinak kromě do svítilny! Kdyby nehleděl do ní, měl by strach.
Když jsi toto vše vykonal a dokončil jsi své dotazy, obrať se, nařiď chlapci, aby zavřel své oči, a odříkej dolů do jeho hlavy následující říkadlo, aby bozi odešli a chlapec je přestal vidět:
"Arkhekhempe, Nseu, Hele, Satrapermet, střez tohoto chlapce! Nedopusť, aby měl strach, aby pociťoval hrůzu, aby byl poděšen! Dej, ať se vrátí do svého dřívějšího stavu! Otevři duat! Otevři tento svět!"
Pravím, že toto vyvolávání se svítilnou je lepší než předcházející.
Zdroj: Anomal, F. Lexa