OODOOW: Kdo sleduje atletiku delší dobu, tak si všimnul, že to, co se teď děje ve vytrvalostních bězích, tu ještě nebylo. Vždycky vyhrával závodník, co nejenom uměl vyhrát MS a OH, ale účastnil se i velkých mítinků a běhat tam kvalitní časy - konec 80. let a začátek 90. let Said Aouita, pak Khalid Skah, pak Haile Gebreselassie a pak Kenenisa Bekele. Po zranění Bekeleho najednou vzniklo vakuum, kam se vpustil tenhle podvodník, co se vyhýbá soutěžím na mítíncích, kde jsou vodiči a běhají se rychlé časy (dřív platilo, že vítězové MS a OH byli současně držitelé nejlepších časů sezóny, Farah je od nejlepších časů sezón vzdálen desítky vteřin), a na šampionátech ničí závod brždením vepředu a jen rychlou poslední šesti-osmistovkou a vítězstvím v čase, ve kterém se dřív běhaly možná rozběhy.
Problém Afričanů je, že si nemůžou a nechtějí dovolit tolik v závodě riskovat, protože jsou existenčně závislí na penězích z dobrého úmístění, takže je pro ně výhodnější přistoupit na zmrdskou taktiku Faraha a běžet o 2. a další místo a získat aspoň něco, než riskovat, že se odpálí a nakonec přijdou o všechno. Vychcánek, ačkoliv běhá tu čočku, se o peníze starat nemusí, je zajištěn a už se může po zbytek života jen nechat fotit na rautech a psát knížky.
Kroutil jsem hlavou, když náš komentátor mluvil o zajímavém příběhu toho rozmazlence. Zajímavé příběhy bych opravdu hledal jinde, třeba dneska jsem fandil na marathonu Ethiopci Kebedemu, jeden z nejlepších vůbec a loni ho nevybrali na OH. Měří sotva 150cm, protože jako dítě žil v takové chudobě, že jedl nanejvýš jednou denně, spíš jednou za pár dní a víc nemohl vyrůst. O Farahově dětství máme zprávy, že to byl "partyboy" a vožralej skákal z mostu do Temže. V roce 2009 navštívil Keňu a tvrdil, jak sympatizuje s Keňany, jak trénujou ve skromných podmínkách, že se mu to líbí a že tak to má být. Neuplynul ani rok a začal trénovat v kryosaunách, antigravitačním treadmillu, podvodním treadmillu, začal brát "medicínu" na štítnou žlázu a astma a z losera se stal přeplacenej podvodník.