Od revolučního roku 1848 byl knír vždy považován za „revoluční“ či „volnomyšlenkářský“ a někdy i agresivní. Naopak hladce oholená tvář symbolizovala „staré“ pořádky. Teprve mnohem později se knír stal výrazem mužnosti a symbolem dobrého společenského postavení. V Rakousku šel příkladem samotný císař František Josef I., který usedl na trůn právě na sklonku revolučních let 1848 až 1849. Jeho švihácké vousy s knírem působily jako módní příklad, zvláště po neúspěšném atentátu na císaře, kdy se František Josef stal rázem jedním z nejpopulárnějších rakouských panovníků.

Kníry nejrůznějších tvarů a velikostí se staly hlavně v průběhu 2. poloviny 19. století oblíbeným doplňkem zevnějšku důstojnických kavalírů a šviháků. Tuto módu převzaly prakticky všechny evropské armády po porážce evropských revolucí z let 1848 až 1849. Tehdy nejrůzněji stylizované kníry a vousy zdobily téměř výlučně jejich revoluční protivníky. U některých vybraných jednotek však byly i nadále jakékoliv vousy zakázány a jejich příslušníci do služby nastupovali vždy pečlivě oholeni.
Mimo švihácké kníry mladých důstojníků se v armádních kruzích i nadále uplatňovala tradice tzv. granátnických či husarských knírů. U těchto pěších a jezdeckých oddílů bylo nošení knírů předepsáno a vyžadováno. Dlouhodobě trvající tradice vojenských knírů působila v mnohých případech jako následování hodný vzor i pro ostatní příslušníky armádních, policejních či dalších uniformovaných sborů.

vice zde: http://sechtl-vosecek.ucw.cz/vousaci/p0.html