BETSABE: Řekla bych že k tomuhle typu knírku se váže klíčová citace o knírů z literaturu:
"Nevím, jestli se vám už někdy stalo, že jste si sotva stačili pomyslit nějaké přání a už se vám splnilo. Víte, něco takového jako v pohádkách. Třeba byste se na něco rozzlobili a jen byste řekli, aby do toho uhodil hrom, a ono prásk a už by to bylo. Mně se tenkrát podobné přání splnilo. Pamatuji si, že jsem prudce zatoužil dát Miloušovi pár facek, když vtom se stalo toto: dědeček nevrle zabručel a prudce rozhodil rukama, aby se zbavil přikrývky, kterou ho teta Kateřina omotávala. Přitom udeřil Milouše hřbetem ruky do obličeje a připlácl mu zbytek hořící cigarety na to, čemu Milouš říkal knírek.
Milouš zařval a dědeček vyjekl, protože se spálil a zároveň lekl. Bleskurychle se otočil a dal Miloušovi pohlavek. Než se mohl někdo vzpamatovat, zasáhl Saturnin. S poděšeným výkřikem vyrval tetě Kateřině z rukou přikrývku, hodil ji Miloušovi přes hlavu, strhl ho k zemi, a mačkaje mu vší silou houni na obličej, volal: "Chytly mu vousy!"
Dědeček se lekl znovu a celá společnost se dívala ohromena na Saturninovo počínání. Teta hystericky volala, aby někdo přinesl vodu, Saturnin křičel: "Vodu ne! Písek!" a doktor Vlach si pro sebe bručel: "Chytly mu vousy, zaplaťpánbůh."
Když konečně Saturnin Milouše pustil, myslili jsme, že mezi nás přišel šílenec. Miloušův zrak bloudil po nás s takovým výrazem, jako bychom byli nějaká zjevení nebo lidé, kteří měli být už dávno mrtvi. Bylo zřejmé, že vůbec nechápe, co se vlastně stalo. Potom začal něco horečně hledat po kapsách, ale za chvíli toho nechal. Otáčel pomalu hlavou na všechny strany, zaklonil se, a já jsem se nemohl zbavit dojmu, že začne kokrhat. Teta se k němu vrhla a ptala se, co se mu stalo. Posadila ho do křesla a chtěla ho balit do přikrývky jako prve dědečka. Myslím, že kdyby někomu vlítla saze do oka, zabalí ho teta do přikrývky. To je takový její univerzální recept. S Miloušem se jí to nepodařilo a myslím, že by to byl nedokázal ani kdokoliv jiný. Jakmile Milouš uviděl přikrývku, vyrazil ze sebe jakési zakviknutí a vyběhl z pokoje.
Teta běžela za ním.
Chvilku bylo ticho a pak řekl doktor Vlach, že doufá, že nebude nutno chlapci knírek amputovat">