Tkaní na karetkách je velice stará textilní technika. Nejstarší nalezené karetky pocházejí z mladší doby kamenné. Nejstarším známým dokladem tkaní stuh tímto způsobem je tzv. Ramsesův pás (Liverpoolské muzeum) – 5 metrů dlouhá šerpa asi z 12. století př.n.l. nalezená v královském hrobě blízko Théb. Pás byl tkán na 300 karetkách. Další nález pochází ze 3. století n. l. Jedna se o zbytky pláště, které byly objeveny v Thorsbergerské bažině v Šlesvicku-Holštýnsku. Plášť byl tkán na speciálním svislém stavu a karetkové lemy vznikaly přímo s tkaninou a přirozeně na ni navazovaly. Ojedinělý soubor karetek i se zachovalou osnovou se nalezl ve vybavení vikingské pohřební lodi z 9. století. Loď byla místem posledního odpočinku královny (pravděpodobně) a byla nalezena v norském Osebergu.
Karetková technika tkaní stuh zůstala oblíbenou i ve středověku, s její pomocí se vyráběly uzdy pro koně, osly nebo velbloudy, tkanice, popruhy k nošení břemen a zbraní, ale i stuhy jako doplňky k oděvům. Velmi krásné stuhy pocházející ze středověku a mající i obřadní charakter vznikaly z hedvábí a zlata na Islandu, v Persii nebo Arménii. Tkaní na karetkách bylo v Evropě populární asi do 15. století. Pak ustoupilo jiným technikám, ale stalo se součástí lidové tvorby. Tady se objevovalo ještě v 19. století na Islandu, ve Skandinávii, na Kavkaze, v Uzbekistánu, v Řecku, na Balkáně, v Polsku, na Moravě i Slovensku.
Tkaní na karetkách znali ale také v Japonsku, Číně, Sýrii, Persii, Malé Asii a severní Africe.
Popis
Princip této předtkalcovské techniky spočívá v provlékání útkové nitě osnovou, která je navlečena na k tomu účelu upravených destičkách – karetkách. Otáčením karetek okolo podélné osy doprava nebo doleva o 90° se navlečené nitě osnovy kroutí a vytvářejí pevné šňůrky spojované útkem. Tkanice nebo stuhy takto vypracované jsou velice pevné a přitom pružné.
Karetky
Karetka je čtyř-, šesti- i vícehranná destička s otvorem (provrtanou dírkou) v každém jejím rohu. Jsou ale známé i karetky se dvěma otvory nebo s otvorem navíc uprostřed karetky určeným k provlečením tyčky, která karetkou otáčí. K výrobě se v minulosti používala celá řada materiálů např. rohovina, kost, dřevo, kůže, papír (karty) a další. Nejvhodnější rozměry čtyřboké karetky 6-8 cm na každé straně s s otvory o průměru cca 0,5 cm. Jednotlivé karetky i otvory je dobré si pro přehlednost očíslovat. Čísla pomáhají i pro orientaci při návrhu vzoru a navlékání osnovy. K práci je třeba ještě jednoduchý člunek na prohazování útkové nitě. Při kratší stuze stačí jen smotek vlny.