Dříve než se tu, jak tiše doufám ;), rozproudí živá diskuze, vyšla bych vstříc intencím klubu zahrnujícím také dějiny umění a hodila sem pár děl, která jsou pro mě ztělesněním antiky i s minimem komentáře. Částečně může jít o díla, kterých se zmocnila dnešní popkultura a vtiskla jim roli antického symbolu, částečně jen o zdroje mého tichého nadšení.
Občas se zkrátka zadaří předmět, nebo jak říkají Francouzi.. objekt paměti, který jako by v sobě zadržel zhuštěnou atmosféru své doby a tiše ji ze sebe emanoval ještě po staletí...


Bronzový bůh z mysu Artemision, příhodně zvaný "Bůh z moře" měl to štěstí, že se z něj před devadesáti lety skutečně vynořil, i když jen s lidskou pomocí a v potápěčské kleci...





Socha představující buď vůdce řeckého panteonu Dia nebo boha moří a vod Poseidóna v lehce nadživotní velikosti (konkrétně 2,09 metrů) byla roku 1928 vyzdvižena z potopeného vraku u mysu Artemision na ostrově Eubóia, ležícím v západní části Egejského moře.
Je odlita v tzv. přísném stylu 5. století př. n. l. (tedy předchůdci stylu klasického), kdy se na jednu stranu uvolňovala forma strnulé frontální postavy, jak ji známe z archaických soch typu kúros a kóré (stačí si povšimnout níž, jak umělci nedělalo nejmenší problém soše dát pohybovou dynamiku, rozestoupit jí nohy od sebe, rozestřít horizontální linii paží a ramen, ...), na stranu druhou tehdy nastoupila určitá střídmost v ornamentice, zdobení a draperiích (což můžeme trochu těžko posoudit, vzhledem k tomu, kolik toho na sobě tadyhle bůh má ;) plus, co můžeme vidět už lépe, se tehdy objevuje vážnost a přísnost výrazu nahrazující dřívější stereotypní (až tajuplný) úsměv archaických soch.
Dnes je bronzový bůh datován ca do let 460-450 před Kristem a připisován různým soudobým umělcům - nejčastěji Kalamisovi z Boiótie, ale setkáme se i se jmény jako Onatas nebo Myrón.





Bůh je zachycen uprostřed pohybu, v napjatém momentu, kdy se chystá vrhnout kupředu zbraň, a tou levou ručkou si už už zaměřuje, kampa to bude. Jde o mistrné zastavení času, ze kterého je cítit prchavé vteřinové nic i bezedná propast dlouhých staletí, především ale bronzová figura vyzařuje mohutnou vnitřní sílu, která je snad částečně postižitelná i při pohledu do fotografií. Můžu dosvědčit, že tváří v tvář (respektive tváří v podkolení, abychom byli přesnější :) soše skutečně vzniká dojem, že v dalším momentě hore v ní povolí nějaká struna a celá ta tíže hmoty se najednou sesype přímo na vás!
Pro některé potom socha odráží sám "soulad a rovnováhu antické duše"... Pokud máte raději tvrdá data namísto květnatých rčení, zde se můžete dovědět kapánek víc o tom, co na proporce sochy říká geometrie ;)
http://www.seshat.ch/home/poseidon.htm


Výraz, kterým Bůh z moře sleduje své dnešní diváky, ovšem dotvořil čas. (V téhle souvislosti mě vždycky fascinuje, jak odlišný byl často původní vzhled nám známých antických artefaktů - ať už jde o setřelou svrchní malbu - například dodnes tradovaný omyl o bělosti antických soch, který začal padat prakticky až s prvními cílenějšími vykopávkami v době osvícenství - nebo o detaily, které se za staletí prostě vytratily). Prázdné oční důlky nesly kdysi výplně (pravděpodobně kostěné), rty bývaly měděné a obočí postříbřená, ovšem nelítostná slaná voda všechno setřela a tak dnes můžeme leda tak poslouchat, jak mu z očí šumí moře. ;)





Socha byla objevena v roce 1926 a vyzdvižena z moře po dvou letech, z trosek lodi, která šla ke dnu ve druhém století před Kristem. O původu vraku však panují pochybnosti, neboť podmořský výzkum byl opuštěn poté, co na místě zahynul potápěč. Je pravděpodobné, že se jednalo o loď Římanů převážející řecké artefakty do Itálie, kterýžto provoz byl ve 2. století před Kristem v rámci "ochranné" politiky Říma v egejské oblasti, dosti častý.

Ovšem to, co dodnes motá hlavu historikům umění, je prázdná pravá ruka. Kdysi se oháněla bleskem (to v případě Dia) nebo trojzubcem (coby Poseidon), chybějící fragment se však z moře nikdy nepodařilo vytáhnout a tak identita mlčícího boha, visící na ztraceném atributu, zůstává dodnes nejistá.
Zde soupis nejvážnějších argumentů pro ty, co by to chtěli seriozně rozřešit:

"The debate over whether the statue represents Poseidon or Zeus hinges on the lost attribute held in the right hand. As Carol Houser writes, "Sometimes the Artemision protector is called 'Poseidon'. Those who would do so have been known to argue that the image must be that of the great sea god since the statue was found in the Mediterranean. But like other statues of totally different subjects, this one went into the sea simply because it was on board a ship that sank. Others cite the example of the Poseidonia coins, overlooking the much weightier evidence presented by the numerous surviving statuettes of Zeus launching his thunderbolt in a pose matching that of the Artemision figure." A major additional problem with that hypothesis is that a trident would obscure the face, especially from the profile view, which most scholars (even those who have supported an identification as Poseidon) have held to be the most, or even the only, important view. Iconographic parallels with coins and vase painting from the same time show that this is extremely unlikely. However, the trident may have been unusually short, avoiding the problem. On the other hand, the statue is essentially a larger version of an extensive series of smaller solid bronze figurines extending back into the late 7th century, all of which strike the same pose and represent Zeus. On the basis of this and other iconographic parallels with vase-painting, most scholars presently think it is a Zeus. However, opinion is divided."

Dnes je socha jedním ze zlatých hřebů kolekce Národního archeologického muzea v Athénách ( http://www.culture.gr/h/1/eh151.jsp?obj_id=3249 ). Její tvář se stala téměř ikonou řecké kultury a pronikla například až na tamější poštovní známky.
Nu... pohleďte sami!





Na závěr... trochu většího rozlišení pro fajnšmekry.

detail od pasu nahoru
celá socha