Nedávno mi říkal režisér a cestovatel Viliam Poltikovič, že mluvil s nějakým šamanem a ten mu sdělil, že není
ani tak podstatné, v co lidi věří. Jestli jsou duchovní nebo nejsou. Podstatné je, aby pěstovali rostliny na zahrádce.
A na vše ostatní sami časem přijdou. Komunikací s těmi rostlinami. My jsme zaměřili naši pozornost jinam,
na peníze a banky, na hospodářský růst.
A ocitáme se v čím dál větším chaosu. Zaměřili jsme pozornost někam, kde není živý proud. Je tam spíš naše
sobectví, s nímž přistupujeme k Matce Zemi. Přistupujeme k ní ne jako k matce, ale jako k supermarketu země.
Tam jdu a všechno si vezmu. Ropu, suroviny, všechno. Vždyť jsem tu nejchytřejší, ne? Tak na to mám právo
si to vzít a prodat! Ta hra už je únavná. A taky sebevražedná.
Jaroslav Dušek