K_A_R_K_U_L_K_A:
To mínus byl překlik. co se čertíš?

děkuji za mínus. od člověka, co tvrdí, že pracuje na redefinici světové filosofie potěší :) já ti říkala, že Jung byl lékař (a aby sis od něj něco přečet), ne filosof a že ty pojmy definoval, abychom pochopili, co vyzkoumal

omg

K_A_R_K_U_L_K_A:
Pokud má smysl snaha se co nejvíc přibližovat k úplnosti (bytostného já) jde tedy o zaměření se na vlastní představu o sobě.
Bytostné já se mění a formuje stejně tak jako svět kolem nás. I naše představy o nás samotných nejsou fixní.
Řekl bych, že směřování k dokonalosti je obecnější pojetí téhož směřování k něčemu co nejvíce naplňujícímu.

Tedy pokud chceme býti dokonalý ve smyslu "nejlepší jak je to z naší pozice možné"
obsahuje podle mě tato snaha i směřování k úplnosti bytostného já.
Ve chvíli kdy naplnění bytostného já pro mě přestane být cílem je stále možné ještě směřovat k dokonalosti v širším pojetí a v kontextu mimo moje naplnění.

Tedy zaměření se na směřování nejen k vlastní představě o sobě, ale k dalším pohledům mimo moje bytostné já.
Pojmout za sobě vlastní směřování k dokonalosti jako součást směřování k bytostnému já a tedy pomyslně snahu o své naplnění o toto rozšířit je také možné.
Jak říká i Beta_bob: Kdo chce cíleně ovlivňovat svůj život musí směřovat k něčemu v co věří.

Dokonalost může být vnímána také jako něco co je v každém směru nekonečně fungující.
Tedy absolutní pravda skrytá v každém detailu celku a celek který absolutně provázaně funguje a bude kdykoli fungovat v jakémkoli vztahu/smyslu s nekonečnem detailů.
- Ovšem tohle pojetí podle mě od tohoto pojmu dokonalosti předpokládá i nějakou interakci do budoucnosti.
Můžeme se bavit o celku vesmíru, ale toto už bych si na žádného jedince rozhodně vztáhnout nedovolil :)

Mě stačí dokonalost jako něco co nemůže být lepší "teď".
A snaha člověka o směřování k dalším nejlépe možným "teď" je cestou k dokonalosti.

Dosáhnout tedy dokonalého "teď" v tomto mnou preferovaném smyslu jde jak na úrovni celku vesmíru tak na úrovni jedince.

Snaha o dosáhnutí dokonalosti která "teď" zároveň určuje i nekonečnou provázanost s budoucím nejlépe možným" teď"
(jak je naznačeno na začátku tohoto příspěvku) je prostě možné brát už jen jako víru v nadpřirozeno :)

Víra je pro člověka důležitá. Každý kdo chce cíleně ovlivňovat svůj život musí směřovat k něčemu v co věří.
Jen je pro nás zásadní čemu se rozhodneme věřit.

BETA_BOB: proč by měla. nikdo není dokonalý. smysl má blížit se k úplnosti, ale dokonalosti nedosáhnem (tak pravil Jung)

K_A_R_K_U_L_K_A:
Jestli muži usilují o dokonalost a ženy o úplnost - není náhodou úplnost součástí dokonalosti? :)

takže to byl vlastně odklon od pravé víry, protože nejvyšší je jen jen jediný Bůh. zbytek (uctívání archetypu) je idolatrie

ještě citátek z wiki:
Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung ve své eseji Wotan publikované roku 1936 označil tohoto boha za archetyp, který ovládl kolektivní mysl německého národa a tím vysvětloval vzestup nacismu.[1] Ten označil za první wotanovský experiment a předpokládal i druhý. Prohlásil dokonce že „bohem Germánů je Wotan a nikoliv křesťanský Bůh“.[2] Zároveň však věřil, že se projeví nejen šílená a násilná stránka tohoto archetypu, ale i jeho prorocké a extatické kvality.