BONDA: Pardon, pořád mám něco jinýho na práci...
Tak zatím velmi stručně:
"realita je efekt imaginace" - Přesněji: přístupné jsou mi (nám) "jen" jevy, nikdy se mi nemůže ukázat něco, co se mi nebude ukazovat. :) V rámci toho, co se mi jeví, se mi může v nějaké chvíli něco jevit jako nějak existující i mimo toto "jevení se mně", ale to je také "jen" jev. My můžeme samozřejmě to, jak a co se nám jeví, pozměňovat, ovlivňovat, ať už cíleně, nebo tak, že si až zpětně uvědomíme, že to, že se nám ukazovalo to a to tak a tak, bylo dáno tím a tím naším přístupem či úhlem pohledu. Nikdy nevíme předem, jak dalece se nám podaří pouhým způsobem pohledu či nějakou "změnou smýšlení" změnit to, jak se nám bytí ukazuje. Neznáme a nemůžeme znát žádné meze našich možností v tomto směru. (Jisté (?) je, že nikdy nebudeme moci rozlišovat mezi "správnými" a nesprávnými" jevy _tak_, že bychom je porovnávali s "realitou", jak je sama o sobě, mimo jevení se nám.) Stejně tak obecněji neznáme a nemůžeme znát meze možností ohledně toho, co prostě může přijít, ukázat se nám, resp. meze, v jakých se jistě bude držet to, co přijde. Budoucnost je budoucností "od toho", abychom na ni museli čekat, neznali ji předem. V žádném ohledu. Předpokládat, že existuje něco "nezávisle na nás" a rozlišovat realitu a, řekněme, halucinaci, je jeden z možných způsobů pohledu, je to aplikace jedněch z možných kategorií, potažmo je to jedna z možných tváří bytí. Bytí se může ukazovat i jinak a to, jak se ukazovat bude, závisí v předem nenzámé míře na tom, jak budeme my usměrňovat náš způsob pohlížení a myšlení. Dívat se na "realitu" jako na něco, co je "mimo nás" a v tom či onom ohledu není výsledkem naší interpretace, imaginace a vůbec všeliké tvorby, je jistě mimo jiné výsledkem naší tvorby a může se nám podařit od tohoto prismatu pohlížení na bytí oprostit, jak ostatně naznačují leckeré zkušenosti ze sfér, jež běžně označujeme jako "sny", "halucinace", "opojení" apod. - což jsou (potažmo jejich diference vůči "realitě") také ne-nutné kategorie, s jejichž záměrným rozrušováním je možno experimentovat a každopádně je iluse namlouvat si, že jsou to kategorie definitivní a jistě "objektivně správné".
"rozum [je] derivát iracionálna" - Co je "rozum"? Většinou se tak říká prostě jednomu nějak kodifikovanému zacházení s pozorností, kterému nás naučili ve škole či jinde a který naše společnost momentálně "oblibuje". Celá sféra "zacházení s pozorností", usměrňování toho, co se mi jeví, je nekonečně bohatá, mnohotvárná, nevyčerpatelná, stejně jako oblast toho, co se nám může ukazovat; lze pořád objevovat nové sféry jevů a nové způsoby pohybu ducha mezi oblastmi a záležitostmi mu přístupnými. No a protože lidi si rádi namlouvají, že bytí, resp. smysl nejsou bezbřehé, že lze najít "ten správný" způsob zacházení s pozorností a ty správné oblasti jevení, být tak (zdánlivě) zajištěn před nejistotou a věčnou nehotovostí a pokud možno získat nějakou moc, kodifikují jeden způsob zacházení s pozorností jako "ten správný", to, že je to "ten správný" všelijak komicky rádoby "dokazují" a více či méně refinovaně vnucují všem.
Závěrem podotýkám, že se dle mého skromného náhledu není třeba obávat, že jasný náhled zbaví bytí kouzelnosti, je tomu dokonce naopak - bytí je z principu "to nejkouzenější" a čím jasněji zříme, tím je to tato jeho nesrovnatelná kouzelnost zřejmější. (Polykám poznámku o tom, že kdo si myslí, že "kouzelnost" je jen v "pocitech" a že myšlení (neztotožňovat s "rozumem" ve výše uvedeném smyslu!) a náhled ji jen oslabují, ten se dost možná bojí, že by příliš intensivní zření kouzelnosti bytí neunesl. :-P )