Tohle mi přijde super!
Otázka: Je surrealismus umění?
Solařík: Vzhledem k tomu, že pod pojem umění zahrnuje ta či ona panující moc vždy buď ideologicky nebo tržně lísavé zmetky, které by v integrálnějších érách této civilizace vypískal poslední pastevec, není snad tak divné nebo směšné, že se surrealisté od takovéhoto pojetí umění distancují.
Typlt: Osobně musím říct, že mi často vadí, jak se surrealisté dovolávají určitých hodnot poněkud majetnickým tónem, jako by na ně nikdo jiný nepřišel. Zaklínají se formulkami a všechny kromě sebe automaticky podezřívají z nepoctivosti a nekalých úmyslů. Působí to tak, jako by si někde zjednali trvalý přednostní přístup k tomu, co přitom nepřichází jinak než darem. Nepředvídatelným a nijak nezaručeným darem z neznáma. Tím myslím inspiraci, přesný tvar, souznění, „magický účinek“ Vydupat se to nedá a je jasné, že surrealistický básník je vůči tomu ve stejně nejisté pozici jako kterýkoliv jiný básník. Přijde to, jen pokud to samo bude chtít.
Dryje: Vydupat se nedá nic. O tom není sporu. Surrealisté se však pokoušejí metodologicky zcela záměrně co nejvíc a doširoka otevřít brány oněm hlubinným zdrojům mentálním, stejně jako přírodním (oné přírodě v nás) a důvěřují jim bez výhrad. Jak s těmito zdroji dál pracují, nebo nepracují, a třeba je i ponechávají v surovém stavu, je jiná věc. V tomto akcentu a v této důvěře v experiment se liší od těch, kdož očekávají dar. Víme, že tvůrčí čin není dar a nepřijde z čistého nebe – to jen křesťané se zaklínají, že víra je dar, tedy něco, co přijde zvnějšku, aniž bychom si jej zasloužili – inspirace povětšinou, pokud nejde o skutečný a výjimečný „stav transu“, přichází zevnitř, z vnitřní duševní přípravy, z koncentrace, jež spočívá v intuitivním prolnutí pojmového a imaginativního diskursu, mám-li to říct sprostě.
Surrealismus hůl nikdy nedržel, hned ji zlomil | Kultura | Lidovky.cz
http://www.lidovky.cz/surrealismus-0dp-/kultura.aspx?c=A110929_155546_ln_kultura_wok