Tady je jeden zajmavej příběh, co se mi stal s Ramirézem osobně. Měl jsem kdysi s Lazarem a Gustaffe(offnyx) brigádu na zřícenině hradu Hlefneburg u Bavorova. Celkem pohoda měsíc, prodávali jsme vstupný a podávali občerstvení v krčmě.
Ramiréz tehdy ještě chodil s Annie a Tuffy (mnozí ji znají) jezdila všude s nima. Ramiréze jsme ještě moc neznali,ale už jsme tušili co je zač. Nějak nám říkal v Praze že se staví na hradě, tak jsme ho požádali dát nám předem vědě, než tam pojede. Což udělal, ale ne že jede, nebo chce jet, ale že už je na místě pod kopcem :-))), to byla první věc co nás poněkud rozhodila. Dorazil s Georgem, tím blbečkem, co mu dělal nárazníka a patolízala, a tehdy nezbytnou Tuffinou a Annie.
No a pak se tam všelijak flákal, machroval a většinou nám překážel při práci. Tuffina se s námi bavila, ale Annie a George nás měli za póvl a moc nekomunikovali. Pak se Ramiréz rozhodl, že ukove na bránu hradu petlici, která tam chyběla. Takže vysockoval nářadí a jal se kovat. George se svlíkl do trenek a kanad (dost děsný pohled) a pak na rameni jako Rambo přines z lesa !čerstvej! mačetou useklej strom, na kterým chtěl rozdělat oheň na kování (z čerstvýho stromu...hahaha). Pak se smrtelně urazil, když jsme ho seřvali, že to složil v půli cesty a překáží.
Ramirézovi se nepodařilo rozfajrovat dost oheň (hm, kdo by to čekal, že čerstvě useklej listantej strom bude blbě hořet), tak zvohejbal kus plechu za studena a prej, že je to petlice :-D hehehe.To vše ovšem v kiltu, steelech po kolena, skotský čapce, s camelbackem a střepinovou vestou,což byla jeho běžná výbava, kterou nosil za všech okolností. Pak se tam nahej koupal, pak si dával siestu, pak zase se musel jít "pochystat" (jeho výraz na ověšení se různejma taktickejma a jinejma prvkama) protože de do lesa a tam jeden nikdy neví. Takhle to trvalo celej den. Pak to vše korunoval nočním zážitkem.
Spali jsme s Gustaffem, Lazarem a Tuffy, která se k nám přidala v krčmě, roubený chajdě. Vedl tam jeden vchod a měla malý okna, takže v noci na hradě v lese na kopci nebylo v tý chajdě vůůůůbec vidět (pokud se zhaslo). Leželi jsme tam my kluci s tuffinou a hráli slovní fotbal a kecali a všelijak kravili v absolutní tmě do asi dvou nebo tří ráno.Ramiréz, George a Annie spali někde na nádvoří. My jsme měli v chajdě meče, složený na lavici, protože jsme si ve volnu občas cinkli. Jo a byl tam Tuffiin pes, co štěkal na všechny cizí, takže do tý krčmy s těží mohl někdo cizí bez povšimnutí vlézt.Pak jsme usli. Ráno přišel Ramiréz, my jsme už přijímali první turisty, a s hrdinným výrazem nám na stůl hodil naše meče a ohromil nás storkou, že v noci sem přijelo auto, nějaký cizáci nám chodili po hradě, on je sledoval, oni vešli do chajdy (kde se nikdo, kromě nás a těch co tam už byli před tím, ve tmě neorientoval) tam najisto sebrali jenom naše meče! a aniž by vzbudili uštěkanýho čokla se pokusili zdrhnout. Ramiréz je zbil distančním obuškem a promáčk jim kapotu auta. George znalecky prozkoumal obušek a prohlásil, že je na něm opravdu nový zásek a tudíž to musí bejt pravda.Tuffy radši nekomentovala, my tři kluci jsme se mu otevřeně vysmáli a Annie mi odmítla tuhle jeho hrdinnou storku odtajnit i v dobách, kdy jsem s ní už delší dobu chodil. Ovšem jasný je, že ty meče mohl vzít leda on.