Filozof a učitel, v armádě velitel.
S praktickou informatikou začínal na armádních počítačích pro letectvo.
Používali jsme ho doma jako encyklopedii po celé mé dětství.
Náhodně:
Kdo vládl v Británii okolo čtrnáctého století? - 30 minut nezastavitelná přednáška.
Kdo vynalezl televizi? - 30 minut nezastavitelná přednáška
Existuje bůh? Jak tvrdá je ocel? Jak velký je vesmír? ... :)

Nikdy se nepodvolil režimu.
Pro výchovu používal kombinaci filozoficky extrémně propracovaných a moderních přístupů.
Svobodomyslnost se prolínala s přísností.
Přežití v přírodě pod hvězdami s minimem vybavení a při tom souběžná analýza předních světových
filozofů byl vždy jeho hlavní koníček.

Skládal svoje vlastní melodie a hrál v mnoha kapelách.
Naprogramoval si za minulého režimu svůj vlastní operační systém.
Pracoval ve výzkumném ústavu a díky němu jsem mohl jako šestiletý chodit uvnitř obřího sálového počítače (v bílém plášti samozřejmě).

Přísný profesorský, vždy krok před ostatními.
Podrobné povědomí o světové historii vždy považoval za důležitou součást životních vědomostí.
Kvůli němu jsem zesměšňoval učitele fyziky ve škole a děti si mysleli, že mluvím cizím jazykem, když jsem popisoval realitu.
Díky němu mě nenávidělo spousta lidí protože jsem nemusel studovat jako oni a věděl jsem výsledky toho co oni studují předem.
A většinou jsem to rovnou mohl shrnout do několika vět a začít se podle toho chovat v praxi.
Je to těžké vědět toho tolik, když nemáte žádné potvrzení o vaší odbornosti.
Proč by vám měli ostatní věřit? Hodně to v mládí poničilo moje vztahy s lidmi.
Jako by měl věšteckou kouli. Všechno co mi od dětství říkal o budoucnosti se vyplnilo.
Teď už ne. Teď už musím věštit já.

Můj otec je tříleté dítě, co se nikdy nemělo rozmnožit a prodává olej z prasečích hoven.

nejlepśi na svete, ztelesneni jezise krista, v min. zivote byl muj bracha a je zajimavy jak jsem to uz jako dite citila, pruvodce vesmirem, odporne prakticky umelec se smyslem pro rad v zivote...ale je moc mekej v tomhletom drsnym svete, z ohleduplnosti podpantoflak ale v podstatee svobodomyslnej hipik jako ja... pak si ve srovnani s timhle najit chlapa temer nemozne , hold laska ma vela podob

Můj otec je mrtvý. Udělal hrozné věci, se kterými se v podstatě celý život snažím srovnat. Odpustila jsem mu dlouho před tím, než umřel, ale nic jsem k němu už necítila. Ani vztek, lítost, strach, opovržení, pomstychtivost, prostě nic. Vyčistila jsem ho ze svého života. Stal se pro mě cizím člověkem. Žil a umřel přesně tak, jak si zasloužil. Jeho největším trestem bylo jeho vlastní svědomí a pozdní lítost.

Můj otec je nejlepší člověk na světě, co si pamatuji nikdy na mne nevztáhl ruku ani hlas nezvýšil. Jsem jeho vysněná holčička (mám dva starší bratry). Rád si se mnou hrál, rád mi vysvětloval věci, vysvětloval mi učivo když jsem si s tím nevěděla rady, vyráběl mi vlastnoručně hračky. Jedině kdy jsem se ho bála byl okamžik kdy jsem mu řekla, že jsem lesba, kdysi se zmínil, že když příidu domu s tím, že jsem homosexuál tak mě zmlátí. Srovnával se s tím docela dlouho ale momentálně je s tím smířen a schvaluje mi to :) Je rád, že nemá mužskou konkurenci a mou přítelkyni má taky rád a přeje nám to :) Je to opravdu nejlepší člověk por mě:) Jejda až kapka mi upadla:)

Moj otec je inteligentny, precitliveny introvert a alkoholik, ktory je presvedceny o tom, ze nikto na svete mu nerozumie.

Moc mě mrzí, že tu tolik lidí mají takovou smůlu... rodiče si člověk nevybere. Já mám maštěstí bezva rodiče a můj táta je bezva rodič jak taky člověk. Doufám jen, že se těm, kteří zažívají tak špatné dětsví, budou schopni, z tohoto vzorce vybočit a být svým dětem bájo rodiče.

Jaký je můj otec?

Asociál, neschopný uznat svoji chybu, clovek co bije svoji manzelku, spatny otec (ve vsech smerech), rasista apod ... nechce se me to vypisovat, ale do kategorie "dobry tata" rozhodne nepatri ... Nekolik let nesvaru, potycek (jak slovnich tk pestnich) me dokopalo k tomu vykaslat se na vejsku(musel bych byt doma, nechat se zivit), odstehovat se a bydlet sám (s kámoši respektive). A to byla jediná dobrá věc, co kdy pro mě udělal - donutil mě vypadnout z domu, osamostatnit se a bojovat s životem :) a za to mu děkuji. Za zbytek si zaslouzi sibenici. Momentalne se vracim domu jenom proto, ze tam mam psi ze kteryma sem stravil detsvi a nedokazi si to bez nich predstavit :) Takze asi tak

Můj otec je bezva, je s nim legrace, vždycky mi byl podporou. Sice jsem od 2 let vyrůstala bez něj (je mi 26, jemu 54), ale na prázdniny s ním mám ty nejkrásnější vzpomínky. Moc se nevídáme, protože já pendluju mezi Prahou a Francií, a on mezi Ruskem a Španělskem, ale jsme několikrát do týdne v kontaktu (FB, Skype, občas mobil nebo i dopis :-). Je s ním legrace, má rozhled a je skvělý hostitel... No a proč si ho vážím - dycky mě dokáže rozesmát a něčemu novýmu přiučit, a jsem hrdá na to, co dělá. Líbí se mi i jeho životní styl a musím se přiznat, že do svých partnerů vědomě promítám očekávání, který sem odkoukala asi od něj. Možná si ho idealizuju, protože jsem jeho jediná dcera a kvůli tý celoživotní vzdálenosti nebyl nikdy prostor na nějaký konflikty, ale řikám si, proč ne. Takovej pevnej bod v tom šíleným vesmíru. Uf, jak to píšu, jsem z toho úplně dojatá (kap)!

YUMY: to je přesný

Můj otec? Pro mě je to velké a věčné téma...
Celý život se můj vztah k otci dal popsat slovy jako strach - nenávist - pohrdání...vystřídalo se ve mně spousty emocí, protože jsem dodnes předsvědčena, že můj vlastní otec na mě napáchal víc škody než užitku.
U nás doma, když jsem byla malá, bylo všechno na jeho povel. On byl živitel a diktátor a celá rodina skákala, jak on pískal...máma moc neodporovala, je od přírody spíše submisivní a hodně tomu nahrávalo, že ho velmi milovala, respektovala a uznávala.
Já jsem k němu necítila ani jedno, já cítila psychickou šikanu, spousty křivd, nerespekt, a navíc jsem dost často měla pocit, že je to ten typ, co si nikdy neměl rodinu pořizovat protože o ní vlastně nestojí.

Pak jsem potkala svého nynejšího manžela a zjistila, že je mu neskutečně podobný v mnoha směrech, ale asi spíše v těch pozitivních, které jsem do dospělosti neviděla (přístup k pěnězům, práci, zodpovědnost...)

S tátou jsem vydržela rok nekomunikovat, protože už jsem měla dost jeho chování ke mě, přenesla jsem se před období, kdy jsem nebyla schopná vydržet s ním v jedné místnosti. On si mezitím pořídil o 18 let mladší přítelkyni a s ní dítě. Ale v jádru zůstal pořád stejný. Egoistický materialista, který nechápe, jak moc mi svou "výchovou" ublížil a jak mě poznamenal...

Je mi 28 let, a s tátou se bavím. Přijedeme tam, pokecáme, popijeme, ale k tělu si ho nepouštím. Má jiné hodnoty než já a to se nikdy nezmění. Naše poslední debata skončila mým histerickým pláčem v manželově náručí, protože jsem si naivně myslela, že došel pokory a uznal, že peníze nejsou důležitejší než čas strávený s nejbližšími a štěstí si opravdu nekoupíš.

Od chvíle, kdy uvažuju nad tím, že budu mít děti vím, že rozhodně nechci aby někdo vychovával mé děti jako on - pomocí příkazů a zákazů, bez pochvaly a slov uznání, se strachem. Aspoň svým dětem chci dopřát tátu, co jim bude naslouchat a bude s nimi trávit čas, bude přemýšlet nad tím co říkají a cítí. Můj otec ani jedno nedělal.

Je to trochu komplikovanější, ale zkusím se držet tématu, tudíž otec:
Nemá u mě žádný respekt, co v životě mohl zkonit, to zkonil, sebereflexi odmítá, když se začne mluvit o problému, okamžitě začne mluvit o něčem jiném, je to nervák, ruce má olšový, skoro žádný přátele, jenom ostatní ochlasty, co mu zbyli a truckeři, kteří od něj ze slušnosti neujedou z nočního parkoviště...nikdo jiný už si na něho nevzpomene.

Proč ho ale nejvíc nenávidím, je to, co nám doma provedl, když mi bylo asi 10-12, trvalo to dýl a už jsem ztratil přehled o čase, ve kterým se to dělo. Našel si milenku, za kterou dojížděl do vedlejšího města. Trávil u ní víc času, než doma. Když se pak vracel domů, byl namol, řval na mámu, lítaly pěsti a předměty. Máma ale nebyla jediná, schytávali jsme to i já se sestrou. Jednou nám tímhle způsobem zničil štědrý večer.
Vyvrcholilo to tím, že na něj sestra při jednom z těchto incidentů zavolala policii. Když dojeli, zbaběle utekl oknem a zavřel se v garáži, kde ho našli. Když ho odváděli do auta, řval na sestru, že ji zabije. Měl si posedět pár měsíců, ale protože by vazba mámu stála peníze, tak jsme ho doma druhej den měli zpátky. Od té doby se nám ho podařilo zkrotit, ale pořád je to blbec k pohledání, lže, i když nemá důvod, dělá každýmu z nás naschvály, jako by jsme to byli my, kdo mu ublížili. Díky bohu má práci, při které tráví měsíc mimo domov.
Doteď nechápu mámu, která si s ním zničila život, že se nerozvedla.

můj otec je magor ... jedna čerstvá ze včera ... na podzim jsem se rozešel po devíti letech se slečnou(teda spíš to vzešlo u její strany, každopádně já jsem tomu nijak nebránil) .. tak nějak to vyprchalo .. v klidu jsme si pokecali, pomohl jsem jí se odstěhovat, občas mi půjčuje psa, co jsme si pořídili a zůstal jí ... to jen tak na úvod ....
včera večer jsem po delší době přijel k rodičům a otec měl potřebu si o tom popovídat .. řekl jsem si ok, ať to mám za sebou ... následovaly neskutečné výlevy o tom, že je to moje vina a že jsem jí musel něco provést a on se dřív nebo později doví co .. a že to tedy bude tím, že jsem neschopnej jí udělat dítě .. pak to posunul, že to bude asi jeho zásluha, protože jí neměl rád(podle mě nemá rád nikoho, ani sebe) .. btw, otec se o ní jednou vyjádřil v tom smyslu, že je divná, protože nejí maso a hraje na cello ... a jaktože mi pořád půjčuje psa, když jsme se teda rozešli ...
pak se přesunul ke vztahu mé sestry, protože jejího partnera taky nemůže vydejchat .. asi proto, že k našim nejezdí pravidelně štípat dříví ... použiju otcova slova: " je to mrdák, kterému Jolana(sestra) dovolila jí udělat dvě děti, jinak je neschopnej" .. podotýkám, že sestřin partner je celkem úspěšný chirurg, žijou si v pěkném novém bytě, jezdí novým autem ..
potom se ještě dostal ke vztahu sestřiny kamarádky, kterou obvinil ze smrti jejího muže, protože "je to kráva, která ho nasrala a kvůli tomu se zabil v autě" .. kráva je to asi proto, že jako jediná z našich kamarádů řekla do očí našemu otcovi, že se nechová normálně a měl by se léčit ... každopádně to už jsem nevydržel, poslal jsem ho do prdele a šel jsem spát ...
omlouvám se za tapetu, ale měl jsem potřebu se vypsat .. už mě tam zas dlouho neuviděj .. dík

To je téma jako stvořené pro mě.

Je mi 21 let. Můj "otec" (zdráhám se toto slovo vůbec použít) se o mne nikdy nestaral. Rozvedl se s mámou, když mi byli 4 roky. Žil ve stejném městě,kontakt na mě měl, když jsem byla ještě malá holka občas jsme se i vídali. Ale nevzal si mě k sobě nikdy déle než na odpoledne a i tak bylo vidět, že bere čas strávený se mnou jako promarněný. Asi bych měla podotknout, že žádné jiné dítě nemá. Pamatuji si, jak ze mě vždy sondoval věci, které posléze obrátil proti mámě. Ale já to tehdy samozřejmě neviděla. Byla jsem vůbec ráda, že jsem s ním. V útlém věku jsem dokonce mámě hloupě vyčítala, že musím vyrůstat bez otce a že je to její vina, že nedokázala rodinu udržet pohromadě. Toho dnes lituji, ale malé dítě nemá rozum. Máma mi řekla, že otec byl po svatbě jako vyměněný. Byl a je chorobně žárlivý. Dělal mamce scény i když šla na kávu s kamarádem-gayem. Je zakomplexovaný, protože jeho dětství asi taky stálo za h---o.
Pamatuju si, jak se s ním jednou šla do lesa, mohlo mi být nějakých deset let. Po nějaké době jsem mu řekla, že mě bolí nohy. A on mi na to řekl úplně vážně, že mě nenávidí, že chtěl vždycky kluka. Že kluk by nefňukal. Tohle nikdy v životě nezapomenu. Prakticky jediný dárek, který mi kdy dal byl křiklavě žlutý plyšák-slon. Ve 12 letech. Nikdy mi vlastně krom toho slona ani nepopřál k narozeninám, nestála jsem mu ani za to. Do konce ZŠ na mě platil výživné ve výši 700,-Kč. Když chtěla jít máma k soudu, aby ho zvýšili kvůli tomu, že jsem studovala OA v Turnově, kam jsem musela dojíždět a moje náklady prudce stoupli, tak si k soudu vzal právníka!! místo toho, aby mi peníze, které nacpal do něj dal. Mamka navrhovala 1800,-, on 1200,-. Nakonec soud rozhodl, že mi musí platit 1500. Po soudu začal mámě nadávat.
Dělala jsem mažoretku a máma na tom nikdy nebyla finančně nejlépe. Chtěla jsem po něm aby mi přispěl polovinou na soustředení letní. I když mi to bylo proti srsti jít za nim. Začal mi psát zprávy, že jsem stejná vyděračská kráva jako moje matka, že mě zajímaj jenom prachy, přitom jsem od něj kromě alimentů neviděla ani korunu a navíc tábor by mu celý proplatili v práci.
Podruhé se oženil a pozval mě na svatbu, byla jsem tam z jeho strany jediná. Když mi bylo 18, místo toho aby mi popřál, přestal mi posílat alimenty.
Takže shrnuto - můj fotr je zakomplexovaný,sobecký,chorobně žárlivý idiot.
Doufám, že někdy až bude starý mu všechno dojde, že udělal chybu. Že mě tím navždy poznamenal. Jednou totiž umře úplně sám. Jenže já už dnes vím, že tohle je jen můj sen, ale nikdy se to nestane. Já pro něj neexistuju a stejně tak teď ani on pro mě.