Ba-349 (Natter)

Roku 1944 začínaly být nálety spojeneckých bombardérů pro Luftwaffe téměř neúnosné. Bylo proto zapotřebí vyvinout nový a velmi účinný stíhací letoun, nenáročný na nedostatkové suroviny s možností odstarovat téměř odkudkoliv. V únoru roku 1944 byl tedy vyhlášen konkurz na letadlo s takovými vlastnostmi. Tento projekt zaujal i Dr. Ing. Ericha Bachema. Jelikož Dr. Bachem vykonával funkci ředitele společnosti, která vyráběla letadla Fieseler, věděl o projektu V1 a byl obeznámen o pokusech startu pomocí nosných raket. Bachem dostal nápad, že by mohl vyrobit letoun, který by byl velice levný, rychlý a praktický. Jeho nápad spočíval v konstrukci letadla, které by odstartovalo pomocí nosných raket, jež by se po určité době odpojily a letoun by se pak klouzavým letem přiblížil ke spojeneckým bombardérům, na které by zaútočil pomocí svazku 30 raket R4M nebo by použil 30mm kanon. Po útoku by se „Zmije“ snesla klouzavým letem poblíž místa odkud startovala a nakonec by pilot vyskočil. V plánu bylo i to, že by se posbíraly zbytky Zmije, které by se použily pro výrobu dalších kusů.

Své doby se projekt jevil natolik nadějně, že se o něj začala zajímat i SS. Pod označením Ba - 349 byl projekt klasifikován jako Geheime Reichs Sache, což je jedna z nejvyšších forem utajení. První Zmije byla středoplošník 5,7 metrů dlouhý s rozpětím 3,2 metru a byla vyrobena až v říjnu 1944. Tento letoun byl vyroben až na pár maličkostí pouze ze dřeva a jeho konstrukce byla tak jednoduchá, že by ji prý dokázal vyrobit téměř kdokoliv. Natter měl na koncích křídel dva kruhové otvory, které byly využívány při startu. Natter startoval kolmo vzhůru z rampy, která byla tvořena pouze dvěmi 15 metrů dlouhými tyčemi a později jen jednou dlouhou 16 metrů

Zmije byla pomocí jednoduché kladky vytažena a nasazena na tyče (proto ty kruhové otvory). Po odstartování vytáhly nosné rakety letoun do výšky jednoho kilometru, kde odpadly. Vlastní motor pak vynesl raketu do výšky 9000 metrů, kde bylo již téměř všechno palivo spotřebováno a letoun měl rychlost 700 km/h. V tuto chvíli se ze Zmije stal takový "útočný větroň" až na to, že pilot nemohl přistát, ale musel vyskočit.

Zmije vykonala mnoho zkušebních startů a po každém startu byla nějak modifikována, např. brzdící padáky atd. Všechny tyto starty byly ale bezpilotní a Zmije byla určena pro řízený let s pilotem. Proto bylo v únoru 1945 rozhodnuto, že bude uskutečněn první pilotovaný let. Pro tento let byl vybrán nadporučík Siebert. Jeho pokus ale bohužel skončil smrtí. Jeho letoun se ve výšce 450 metrů otočil směrem k zemi, do které také záhy narazil. I přes tento neúspěch byla nařízena výroba 30 kusů z nichž 15 se dostalo k bojovým jednotkám, ale nikdy nebyly nasazeny, neboť už nebyly téměř žádné pohonné látky.

Výhody: hlavními výhodami byla velká mobilita letounu, cena, rychlost a jeho těžká napadnutelnost nepřítelem.
Nevýhody: já osobně moc nevěřím letadlům na jedno použítí a přijde mi, že když musí pilot místo přistání z letounu vyskočit, tak je to trochu riskantní a neobvyklé a činí to obrovský nápor na pilota. Natter mohl vystřelit pouze jednu salvu raket a mezi bombardéry nemohl zrovna moc manévrovat, což z něj nakonec dělá v celku neúčinnou a nehospodárnou zbraň.