Tak jsem právě dočetla Twilight (hehe) a protože mi smazali blog a někam tu reflexi hodit musím, tak aspoň sem.
Jako asi to teda skutečně je sračka, i když pro člověka, který dokázal dočíst Báječnou Clio to zas taková hrůza nebyla. Trochu se mi ozřejmil nepochopitelný rozdíl mezi prvními dvěma třetinami knihy a závěrečnou "akční" částí, když jsem na Meyerové stránkách četla, že psala nejdřív konec a potom terpve začátek. :)
Ale úplně chápu, proč jsou z toho dospívající dívenky tak odvařené. Jednak by se na tohle téma daly napsat stohy stran jungiánského výkladu ilustrujícího pojetí animu, ale o tom celkem mluvit nechci, protože jednak je to provařené (konečně o animu je veškerá ženská literatura) a jednak mi v tomhle případě přijde trefnější správně klasická fousatá freudiánská interpretace. Konečně sama Meyerová tvrdí, že motiv příběhu je vytvořen na základě snu. :D Potlačované libido rulez! Hurá nazpět do počátků dvacátého století!
Hlavní hrdinka nevnímá vlastní atraktivitu, pučící plachá pubertální sexualita jejích spolužáků ji otravuje. Načež se potkává s mužem, který je sice zdánlivě její vrstevník, ale ve skutečnosti je sto let starý, ale stále je mu sedmnáct (což sedí, páč za celých těch sto let si nevrznul ani jednou). On fascinuje ji, ona fascinuje jeho. Vampirismus je tu krásná přímočará metafora sexuality, upíří kousnutí je ekvivalentní odpanění dívky a její proměny v ženu, on je šelma, ona je kořist a mládenec se snaží seč může, aby se nenechal svými instinkty přemoci, protože to by znamenalo radikální proměnu kořisti v lovce. Konečně krásný Edward jí jasně říká, že pokud nebude upírka, tak by jí soulož s ním mohla zabít. Ona ví, že jí jde o život, ale nebojí se ho, touží se nechat pokousat (=odpanit). Mládenec odmítá, nechce ze své idealizované světice udělat děvku, sám se vnímá jako odporný padouch. Lačnení po krvi je lačnění po souloži, sexualita je předkládána jako nebezpečná, odpanění jako prokletí, ale zároveň jako konečný přístup ke skutečné moci (viz nadpřirozené schopnosti upírů). Edward se nedostane dál než k lehkým polibkům na krk, které ostentativně asociují upíří kousnutí, ale dál zajít nehodlá.
V téhle chvíli vstupuje na scénu lovec. Podobný obraz je už v první části knihy, kde Edward zachrání Bellu před bandou, která se jí evidentně chystá znásilnit. Osamělý James je daleko nebezpečnější, jde si cílevědomě za svým, dívka je pro něho kus masa, který se chystá pozřít (čti ošustit, opustit). Nakonec ji skutečně kousne, ale mužný ochránce včas zastaví jed, který by z jeho milované mohl udělat jemu rovnou (čti poskvrněnou, děvku). Sám pak podobný krok udělat odmítá. Bella ho prosí, zapřísahá, aby ji kousl, aby mu byla rovná, aby ho měla, aby byla nezávislá, aby se mohla starat o něho stejně, jako se on stará o ni. Nakonec k tomu ale nedojde - u milence pořád vítězí touha po čisté světici nad touhou po padlé děvce.
Volně se mi asociují díla, kde hlavní hrdinové jsou heterosexuální žena a homosexuální muž, na pozadí jejichž přátelství se rozvíjí hlavní příběh. Protestantská morálka, idealizované neurotické pojetí láskybez sexu, rozpolcení mezi animální pudovou sexualitou a "čistým", velmi romantickým, ale nenaplněným a tudíž pro obě strany neuspokojivým vztahem. Nečekala jsem ani na moment, že by ji Edward skutečně na konci knihy pokousal, protože vím, že série pokračuje dál a pubertální fantazie přece vždycky končí prvním milováním (protože o čem pak snít dál, že, děj došel ke svému vyvrcholení a dál už to nikoho nezajímá, přecházíme na jiný příběh, který ovšem samozřejmě směřuje k témuž). Freud by se v tom poznal. Přidejme, že hlavní hrdinka opouští svého otce s naprosto stejným scénářem, jakým ho kdysi opustila její matka. Přidejme, že všichni "hodní" upíři žijí v trvalých a harmonických milostných vztazích, zatímco lovci jsou single jednotky. Přidejme metaforu šera, přechodu mezi dnem a nocí / dětstvím a dospělostí. Přidejme to, jak se hlavní hrdinka stěhuje z vyprahlé Arizony do děštivého Washingtonu plného rašícího, obscénně vlhkého, zeleného rostlinstva. Nedivím se, že to Meyerová napsala v takovém šíleném záchvatu - tohle je prostě není jen tak nějaká literatura, tohle je věrně zachycené dívčí denní snění. Že měla v té době dvě děti je pro celkovou pubertálnost děje irelevantní (byť hodné zamyšlení).
No, myslím, že si koupím další díl. :D