Kamarád je již měsíc v KLDR a ještě spoustu jich má před sebou. Protože k přímým informacím se člověk jen tak nedostane, možná vás bude zajímat, stejně jako mě, o jaké informace se podělil :)
"Je tu méně omezeními pro cizince, než o kolika se běžně mluví, na druhou stranu tu spousta základních věcí buď není, nebo jsou s nimi často problémy - především s elektřinou (která vypadává na pár minut několikrát denně) a s vodou (teplá neexistuje, studená je vázána na dodávku elektřiny). Trochu se obávám zimy, kdy jsou výpadky delší, častější, a teplota při nich v bytě klesá až na 10-14°C... Na zdejší poměry si tady s kolegy sice žijeme v "luxusu", ale v Česku by asi leckdo takové bydlení slušně odmítl"
"Dneska na úřadě vypadl asi 20x proud, vždycky na pár vteřin, načež se musíme zvednout a jít vypnout alarm v zabezpečovacím systému, ale během měsíce nám přivezou nový generátor a UPS systémy, které nás před výpadky ochrání :D"
" S pohybem po městě není problém, cizinci mají v rámci hlavního města velkou svobodu, jen nesmí využívat místní autobusy k dopravě, ale to jsou staré plechové a přeplněné herky, takže ani není o co stát. Dokonce máme povoleno jezdit na kole i po silnici a přejíždět přechody, což místní nesmí. Denně míjím skupinky vojáků a zatím jsem s nimi žádné problémy neměl, kolegové prý taky ne, a to většinou ani nechodíme oficiálně oblečeni, vesměs jen tričko, kraťasy a batoh. Když už ale k nějaké interakci dojde, vždycky respektují diplomatické pasy, i na letišti (neskenují kufry, smí se projít rovnou, do krabic taky nikdo koukat nesmí) - jen se předá přibližný seznam věcí."
"Obyčejní Korejci se na mě občas po cestě domů dívají, ale nic neříkají. Do práce to mám 25 minut pěšky nebo 10 minut na kole, takže si styku s veřejností užívám dostatek:) Na ulicích se toho pořád děje tolik, že stejně na nic takového není čas - davy lidí pořád někam pospíchají, bez ohledu na denní dobu, a mezi chodci kličkují desítky cyklistů. Chodníky jsou mnohem širší než u nás, ale jelikož neexistuje žádný systém značení pruhů pro cyklisty, tak si stejně každý jezdí a chodí kudy chce, takže v každou chvíli slyšíte cinkat zvonky na kolech a vidíte uskakovat překvapené chodce. Stejný chaos panuje i na přechodech - semafory pro chodce neexistují, a místní už se ani nerozhlížejí, zkrátka jdou :) Cyklisté ale mají zákaz na silnicích jezdit a musí kolo vždy převádět. Řidiči jsou tu králové a nikdy nezpomalují, jen troubí, a spoléhají na to, že stihnete včas uskočit, s trochou štěstí nikoli do trasy jiného vozidla:D Aut tu jezdí více než jsem čekal, většinou jsou to ale výše postavení jedinci nebo vojáci. Na křižovatkách semafory sice jsou, provoz ale reálně 24/7 řídí vždy jedna slečna v bílé uniformě uprostřed silnice, která se jako robot neustále točí a mává rukama a kroutí hlavou, a ukazuje, kdo může kam jet."
"Kromě práce chodím i na obědy a nějaké nákupy, pracuje zde místní obsluha. Jsou to samozřejmě trochu kosmopolitnější, mladá děvčata, která se domluví dobře anglicky a vzhledem připomínají letušky, ale je příjemné si s nimi povídat korejsky :) Navíc jsou velice přátelské, snaží se zapamatovat si každého křestním jménem, a vůbec kolem sebe šíří velice příjemnou atmosféru. Samozřejmě mají určitě za úkol dávat pozor na zajímavé informace, ale jelikož na obědě nikdo citlivé věci neřeší, tak s nimi prý nikdo žádné problémy nikdy nepamatuje. V samotném městě moc příležitostí není, např. v obchodech na moje snahy nijak nereagují, jen většinou klopí zrak, občas se usmějí a mluví buď lámanou angličtinou, nebo gestikulují. V restauracích je to o něco lepší, ale nad rámec povinností nikdy nejdou :) V samotném městě je to různé, spousta restaurací je inspirována cizími destinacemi - Čína, Vídeň, Francie atd., včetně odpovídajících dekorací, které jsou prý mnohdy dovážené. Servírky s úsměvem obslouží, jsou milé a slušné, ale do konverzace se opravdu nehrnou. "
" V noci je tu krásně, stmívá se tu brzo, a to je taky jediná doba, kdy je na ulicích klid. Občas jede někdo na kole, ale mívají nějaké světlo a cinkají, takže není problém. Kolikrát tady zůstávám tak do 19:00, protože po setmění je to nádhera. Ve městě skoro nic nesvítí, takže je tu úplná tma, ale trošičku vidět je, hlavně když svítí měsíc. Je příjemně chládek, nikde nikdo, ticho, klid, ale zároveň není důvod mít obavy o svoji bezpečnost apod. U každé ambasády je budka s vojákem, který je tam nonstop, ale ti jsou taky docela příjemní. Ten náš vždycky s úsměvem zamává, jindy ho prý střídá jiný, který se s kolegou ze srandy zdraví rusky a okázale salutuje."
" Normální paneláky a činžáky jsou tu všude, všechny jsou nějak oprýskané, ale město samotné se mi líbí – široké chodníky, všude tráva a stromy, někdy si připadám jako v nějakém menším českém městečku. Postranní uličky jsou ale zanedbávané, mnohdy jsou to jen prašné cesty mezi namačkanými špinavými baráky, a lidi tam v kruzích klečí na zemi a pálí odpadky v ohni."