Jan Brož – Svatozář

12. října – 3. listopadu 2010
vernisáž po 11. října v 18:00



Projekt "Svatozář" klade otázky po povaze a působení uměleckého díla v dnešním kulturním kontextu a zkoumá problematiku remediace uměleckého díla a hypotetickou existenci jeho "aury". Instalace porovnává klasický formát malby s formátem efektu a "překládá" je do filmu a videa, tedy medií, probíhajících v čase. Instalace kombinuje projekci smyčky 8mm filmu, digitální projekci smyčky 3D renderu, knihy a fotografie.

Koncept "apropriované" aury interpretuje první verzi obrazu Kazimira Maleviče "Černý čtverec" z roku 1915. Mnohokrát citovaná malba je považována v evropském kontextu za symbol ohledávající limity zobrazovací fukce umění. Tento ikonický obraz modernismu Jan Brož zaznamenal na film a na video pomoci tzv. 'dolly efektu', kdy se kamera vzdaluje od scény a objektiv ji virtuálně přibližuje pomocí optiky a proměna perspektivy pozadí vyvolává pocit závrati. Dolly effect využil ve filmu Vertigo Alfred Hitchcock.

Jako první vznikla ideální digitální verze videa (3D render), jako druhá 'udělej si sám' verze v Treťjakovské galerii v Moskvě natočené na 8mm film. Jako dovětek je připojena série kreseb shrnující téma rozdílným úhlem pohledu.

Název projektu 'Svatozář' je odvozen ze zavádějícího výkladu aury (jako 'tady a teď') uměleckého díla, který autor našel ve slovnících.

vice zde: http://www.skolska28.cz/page.php?event=393

Robert Piotrowicz / Valerio Tricoli





po 4. října 2010 v 19:30

vstupné 100,- Kč (studenti 80,- Kč)


Robert Piotrowicz - modular synthetizer, computer / Valerio Tricoli - revox tape recorder, electronics

Robert Piotrowicz je jedním z nejplodnějších hudebníků polské experimentální a improvizované scény. Věnuje se vlastním sólovým projektům i četným spolupracím s předními světovými hudebníky a zvukovými umělci. Většinou si připravuje vlastní živá vystoupení, vystavěná kolem jeho elektrické kytary a analogového modulárního syntezátoru. Hraje jednak sólově vlastní skladby, jednak s dalšími hudebníky v nejrůznějších nástrojových obsazeních improvizuje. Skládá mimo jiné elektroakustické studiové kompozice, hudbu pro divadelní představení, účastní se interdisciplinárních uměleckých projektů a zvukových instalací. Piotrowicz si vyvinul charakteristický zvuk, který se vyznačuje intenzivní dynamikou uchopenou ve vyváženě dramatické podobě. Vydal několik sólových alb. Zatím poslední z nich, Lasting Clinamen z roku 2008, si získalo přízeň recenzentů na celém světě. Mezi jeho nejčastější spolupracovníky patří Anna Zaradny, Burkhard Stangl a Valerio Tricoli. Další spolupráce v posledních letech zahrnuje jména jako Oren Ambarchi, Jerome Noetinger, Xavier Charles, Lasse Marhaug, John Hegre, Tony Buck, Kevin Drumm a další.

Valerie Tricoli (*1977 v Palermu, žije v Berlíně) je skladatel konkrétní hudby, improvizátor, zvukový umělec, producent, zvukový inženýr a kurátor. Ve svých skladbách propojuje musique concrète s konceptuálními formami zvuku, což obnáší radikální pozornost k tomu, jak se k sobě během akustické události vztahují realita, virtualita a paměť. Hudba jakožto nahraný nebo synteticky vytvořený zvuk vždy balancuje na pomezí aktuálního „tady a teď“ a mlhavé sféry paměti - vzdálené i přítomné zároveň, podobné zážitku déja-vu. Tricoli hraje živou hudbu na elektronické nástroje, většinou analogové (kotoučové magnetofony, syntezátory, mikrofony, světelné efekty, ultrazvukové reproduktory), nicméně struktura přístroje je proměnlivá a při hraní dochází k neustálému hledání vzájemných vztahů mezi účinkujícími, přístrojem a prostorem, kde se nacházejí.


[ Robert Piotrowicz / Valerio Tricoli / 4.10.2010 / CR - Praha - Školská 28 ]

Školská 28

tento ctvrtek

Noisy People: Improvising a musical life

DVD projekce + koncert Tim Perkis / George Cremaschi

ČT 23. ZÁŘÍ 2010 V 19:00



"Umělci v mém filmu nám připomínají, že existuje jiný způsob života než ten, který je vystavěn v závislosti na ekonomických hodnotách: přímo se oddávat své vášni. Předkládají alternativní politickou a společenskou realitu, způsob života do značné míry vně dominantní konzumní kultury USA."

Tim Perkis vytvořil sedm portrétů hudebníků (včetně jednoho dvojportrétu), které představují nezávislou experimentální scénu sanfranciského zálivu. Kreativní komunitu tvůrců, pro něž je komunikačním nástrojem hudba, zde zastupuje především osm muzikantů, kteří se ovšem hudbou neživí, ale vášnivě tvoří něco, co lze jen stěží zařadit do nějaké jednoznačné škatulky. Spojuje je snad jedině improvizace, neboť jinak tato hudební komunita zasahuje jak do akademických kruhů, tak do sfér punkrockerů, a jejich tvorba se pohybuje mezi extrémními výboji avantgardního jazzu, rocku a současné kompozice. Neboli slovy autora: "Improvizace přirozeně posiluje spolupráci, takže vytváří pocit sounáležitosti s kmenem a vzájemný respekt a vylučuje soutěživost, což je jedna ze skutečně silných stránek komunity."

Co je kreativní způsob života a jak je možné ho žít? Perkis přináší odpověď zaznamenáním života několika členů sanfranciské komunity hudebníků, kteří "svým způsobem života nabízejí kritiku americké kultury, v níž jsou umělci vytlačováni na okraj dominantním zábavním průmyslem a komunity jsou redukovány na 'trhy' pro zábavné produkty. Tento film je příběhem alternativy k tomuto všemu, je pouze jedním příkladem, jak může fungovat skutečně sdílená kultura."

Hrají: George Cremaschi, Tom Djll, Greg Goodman, Phillip Greenlief, Cheryl Leonard, Dan Plonsey, Gino Robair, Damon Smith. Ve filmu se objeví další množství skvělých hdebníků, jako: Anthony Braxton, Fred Frith a Jack Wright.

Součástí večera bude i koncert Tima Perkise s Georgem Cremaschim

[ Noisy People: Improvising a musical life / 23.9.2010 / CR - Praha - Galerie Školská 28 ]