Lukáš Hájek

11. LEDNA – 4. ÚNORA 2011
VERNISÁŽ PO 10. LEDNA V 18:00



V poslední době se Lukáš Hájek (narozen 1980, absolvent brněnské FaVU v ateliéru multimédia), zabývá změnami objemů a proporcí všedních předmětů a změnou perspektivy, ze které se na ně díváme. V jeho přístupu a metodě najdeme odkazy na obory kutilství, rybářství nebo modelářství. Často využívá pestré kombinace barev, inspirované lidovým uměním, cirkusem, navigačními a varovnými vizuálními systémy nebo estetikou rybářských splávků. Jako je tomu například v případě této výstavy. Kurátor výstavy: Jiří Ptáček.

Lukáše Hájka silně ovlivňuje jeho fascinace folklórem, modelářstvím, kutilstvím, rybářstvím a turistikou. V minulosti je často doplňoval technologiemi (když perníkového srdce osadil digitálním displejem). Poslední dobou hi-tech potlačil a u posledních sochařských objektů hledal pole, na němž se zmíněné inspirace mohou potkat s estetikou konstruktivismu a minimalismu. Výrazněji tak oddělil vlastní tvorbu od experimenty s geocachingem, kterým se věnuje společně se Zdeňkem Porcalem. Rovněž u výstavy ve Školské 28, volně navazující na prezentaci velkých papírových modelů v brněnské G99 při Domě umění města Brna, ověřuje, jak oblíbené náměty aplikovat na zákonitosti trojrozměrného uměleckého díla. Jeho objekty mají opět geometrický základ, tentokrát jsou ale popově výstřední. Obojí souvisí se zvolenými inspiracemi, rybářskými splávky a staročeskými koláči. V Hájkově práci se odráží představa, že umění nejvíce obohacují přístupy a řešení, při nichž nikdo ani nepomyslel na umění. Zatímco podobu rybářských potřeb do mrtě určuje účel, babiččiny koláče jsou určitým výtvarným minimem, standardizovaným generacemi a v rámci standardu, řešeným z touhy po vytvoření čehosi krásného. A jak dobře víme, umění se s krásou leckdy potkává, jenže o synonyma se nejedná. Hájek se snaží spontánně orientovat v mezeře, která zde existuje. (Jiří Ptáček, kurátor výstavy)

V roce 2008 Lukáš Hájek (*1980) absolvoval brněnskou FaVU. Celých šest let tam strávil v Ateliéru multimédií Richarda Fajnora. A mezi softwary a tištěnými spoji objevil potřebu odstupu technologie jako svoji odpověď na realitu, v níž je občas stále třeba vstát od Facebooku a nakrmit králíky. Z perspektivy lokálních dějin výtvarné kultury je rovněž zajímavé pohlížet na jeho práci jako na pokračování silné vlny „kutilského“ umění konce 90. let minulého století.

Školská 28: Komunikační prostor / Lukáš Hájek
http://www.skolska28.cz/page.php?event=427

brzo budete mit moznost videt u nas

J.–L. Godard: Socialismus
20.2.2011
od 19:30
vstupne 50kč



Nový film J.-L.Godarda. Ideály rozdělují, sny spojují. Sourozenci Florine a Lucien se rozhodnou strávit svůj narozeninový den přemýšlením o významu slov Volnost - Rovnost - Bratrství. S dětskou upřímností položená otázka nedovoluje rodičům omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží. Koláž názorů náhodných pasažérů, mezi nimiž jsou válečný zločinec se svou vnučkou, významný francouzský filosof Alain Badiou, legendární americká zpěvačka Patti Smith, či moskevský pohlavár, se prolíná s různými obrazovými materiály, které nás přemístí do Egypta, Palestiny, Oděsy, řecké Hellas, Neapole či Barcelony.

Jean-Luc Godard, enfant terrible světové kinematografie natočil opus o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu.

Scénář a režie: Jean-Luc Godard / Hrají: Patti Smith, Alain Badiou, Catherine Tanvier, Christian Sinniger, Jean Marc Stehlé, Robert Maloubier / Střih: François Musy & Gabriel Hafner / Hudba: ECM Records / Země: Švýcarsko, Francie / Rok výroby: 2010 / Formát: DVD, barevný / Stopáž: 102 minut / Jazyk: francouzsky, české titulky


FILM SOCIALISME / JLG / FILM ANNONCE 5
http://vimeo.com/10471750

U dUbU tU bUdU
Skupinová výstava

14. PROSINCE – 7. LEDNA 2011
VERNISÁŽ PO 13. PROSINCE V 18:00




Výstava tématizuje kontrast určitých forem textového umění a vizuální poezie. Jedna část autorů pracuje s médiem jako samotným významem, který je obsažen v dílech a je tvořen formálním kódováním jazyka. Tento ponor do řeči je docilován skrze obrazové principy seskupování, otáčení a umísťování slov, principy, které ale mají význam nejenom formální (například protiklad, kontrast, opakování, překrývání…). Tím vytvoří napětí mezi viděným a čteným.

Druhá skupina autorů používá jazyk, ale ten je prostředníkem pro sdělení, které dosahuje svého naplnění mimo rovinu jazyka. Východiska pramenící například z performance, přímého zážitku, který je následně jenom slovně uchopen, nebo návodu, který teprve dá nějaké specifické realitě vzniknout, mohou být jednou z možných cest. Dalším je použití textu, který odhaluje formální vzorce kódování a ony samotné jsou tím sdělením. Přesto je tato polarita v jistých bodech průchozí, a společnou lze mezi vybranými díly nalézt.

Zbyněk Baladrán, Aleš Čermák,Václav Magid, Ladislav Nebeský, Jiří Ptáček, Pavel Rudolf, Jiří Skála, Jan Šerých, Miloslav Topinka, Jiří Valoch, Lenka Vítková

kurátoři: Markéta Kubačáková a Viktor Čech

ŠEDÝ POKOJ • VÝSTAVA

Hannes Hoelzl – W–O–W

26. LISTOPADU – 21. PROSINCE 2010



Instalace se skládá z elektronického zvukového vybavení a spotřebního zboží jako je mixážní pult, gramofon, laserová ukazovátka a zrcadla. Asambláž z těchto a dalších elementů umístěná na stole, způsobuje, že zvuk se stává viditelný a lze ho sledovat jako otáčející se světelnou stopu na stěnách místnosti. Zvukovou skladbu může návštěvník sám vytvářet zacházením s objekty- instrumenty, položenými na desce stolu.

Statement: Důveřujeme v písmo, protože je vytesané do kamene, odlité do kovu, obtisknuté do betonu, nebo na papír. Ale co nápisy, které jsou těkavé, které zmizí v okamžiku, kdy se na ně díváme? Nápisy, které jsou podobně těkavé jako je zvuk? Nakolik bychom uvěřili jim? Jsou to nápisy, které je možné zachytit jen na zlomenk vteřiny a které stačí stěží tak k tomu, abychom uchovali jejich otisky na sítnici. Instalace W-O-W představuje podobný způsob světelného psaní, který si můžete sami vyzkoušet na stěnách výstavního prostoru. Nepíše se zde světelným ukazovátkem, ale strunami, píšťalkami a perkusemi. Akt psaní je výsledkem hry, audio-graffiti, nebo viditelné zvukové vlny, případně jako výzva ke společnému hraní.

Hannes Hoelzl se pohybuje v různých oborech a jako autor se objevuje v různých souvislostech, ale většinou jde o fenomén zvuku. Jeho hudební vývoj a pojetí směřuje ke specifickému konceptu elektronické hudby, kdy zacházení s počítačem se pokud možno přibližuje k postupům, které najdeme u současné improvizované hudby. Jeho konstrukce quazi-inteligentních zvukových objektů mají překvapit hráče svým nečekaným "chováním". Jeho zvukové instalace jsou zpravidla site-specific a zachovávají určitý "scénář". Například pro výstavu Manifesta č 7., což byl doposud jeho nejrozsáhlejší projekt, se mu podařilo ozvučit šedesát klenutých místností severoitalské středověké pevnosti. Mimo své uměleckou činnost se Hoelzl živí jako designer, skladatel, programátor a pedagog. Jako hudebník vystupoval v Evropě, Číně a USA, jeho instalace byly vystaveny například na Benátském Biennale, v Pekingském Millenium Dome, v Kolínském Muzeu užitých umění. Měl také přednášky a dílny na univerzitách a akademiích ve Wesleyan/Connecticut, Praze, Oslu a Berlíně a vyučuje huedbní akademii v Dusseldorfu. Jako hudebník využívá nástroje vlastní konstrukce ve spojení se softwarovým prostředím SuperCollider. Je polovinou bývalé dvojice Earweego (s číňankou Echo Ho). Je zastoupen na kompilaci Time Is On My Side (Berlston 2008), hraje na debutovém CD norsko-německého souboru KOP (Künstlersache, 2009).

http://www.skolska28.cz/page.php?event=417