Jan Zielonka, profesor evropské politiky na Oxfordské univerzitě
Counter-Revolution - Jan Zielonka - Oxford University Press
https://global.oup.com/academic/product/counter-revolution-9780198806561?cc=cz&lang=en&
Začalo dominovat myšlení soustřeďující se především na ekonomický růst, k čemuž velkou měrou přispěla jedna z interpretací liberalismu – neoliberalismus. To se zcela vymklo politické kontrole. Ukázalo se, že si voliči mohou vybrat, koho chtějí, ale politici musejí dělat politiku, které dominuje konsenzus elit.
(...)
Liberálové pokřivili pojem liberální demokracie. Udělali z ní systém, který není demokratický. Nechci ale říct, že skupina ekonomických liberálů manipulovala s tímto pojmem cíleně. Jen lépe než politici pochopili, že ve světě globálních transakcí je obtížné kontrolovat trhy.
Ve své knize uvádím příklad francouzského prezidenta Françoise Mitterranda coby prvního západního politika, který se tomu snažil postavit, chtěl udělat trhy disciplinovanější a nastolit spravedlivější rozdělení zisků - v důsledku čehož byl rozdrcen – trhy udělaly vše, aby mu ukázaly, že se tento experiment nepovede.
Liberálové nesmějí nerespektovat výsledky voleb - ceskapozice.lidovky.cz
http://ceskapozice.lidovky.cz/...vat-vysledky-voleb-f7q-/tema.aspx?c=A180607_175824_pozice-tema_lube
(...) V průběhu vytváření měnové unie jsme ale měli co do činění s jiným paradigmatem a jinými hráči, především s šéfy centrálních bank. Ti se tehdy rozhodli, že trhy samy vyřeší problém redistribuce podle pravidla, že čím méně intervencí, tím lépe pro chudé, protože trhy pomůžou snížit náklady. Dnes už víme, jak to dopadlo, Řecko není suverénním státem, ale protektorátem, který není schopný učinit žádná ekonomická rozhodnutí.
(...)
Jde o to, že neexistuje žádný nápad, jak ovládnout trhy. Skvělým příkladem je finanční krize z roku 2008. Banky vše totálně zbabraly, ale zaplatil za to obyčejný daňový poplatník. Dodnes nevidíme žádné mechanismy, které by tomu měli v budoucnu zabránit, a vše napovídá, že další krach je jen otázkou času.
(...)
Největším nebezpečím pro demokracii – možná smrtelným – je, že instituce pocházející z demokratických voleb nemohou uskutečnit své sliby. Vyplývá to z toho, že demokracie je především národní, ale ekonomické transakce jsou globální. To je ten podstatný problém: Je zvolená vláda schopná dělat věci, které voliči očekávají? Pokud ne, protože to trhy nedovolují, o jaké demokracii se vůbec bavíme?