SINSEMILLA: tak ho nepotřebuje, vůbec to neřeš. :)

SINSEMILLA: tak dudlík zatím schovej a bud ráda :) až bude křik hlasitější a přebalení neuspěje,tak uvidíš :)

dostali jsme svatebním darem dva ty anatomický dokonce z mothercare.. a jak vlastně poznám, že ho nepotřebuje? po kojení si tak minutku dvě stýská a kňourá, ani to není žádnej vydatnej vřískot, v noci tuhne hned a když brečí dýl, tak ho přebalím, s čímž většinou uspěju.. on nějak není moc brečící..

SINSEMILLA: taky můžeš zkusit jiný tvar dudlíku http://www.malewo.cz/obchod/abc_wosdu_01.htm (tohle je sice reklamní článek, ale jsou tam vidět ty tři tvary, z nichž synovi vyhovoval jen ten prostřední, tedy "anatomický"). A nebo se na dudlík vykašlat, pokud ho viditelně nepotřebuje.

já nějak zatím na dudlík nemám - když jsem ho zkoušela, tak se mu ho musela držet v pusince, protože když mu vypadl, tak začal plakat a sám ho neudržel, jak se u toho trošku mrcasil, takže to s dudlíkem byla vždycky anabáze.. no a teď si po kojení chvíli ožužlává ruku, ale přemýšlela jsem, že to zase s dudlíkem zkusím, třeba už mu narostla tlamička..

ORIKA:
saje teda pres kloboucek, naprimo to moc nejde...asi male bradavky...dycky se prisaje, dvakrat potahne a pusti...pres kloboucek v poho

HAWKS: podle toho co píšeš už má dostatečně vyvinutej sací reflex, takže bych se fakt nebála :)

vypada to, ze asi dudlik bude nutny, napije se, nevypije malo, po tydnu veku pije kolem 50-60 a pak furt zuzla, da se mu dudlik a je klid.. Jen doufam, ze to nebude na skodu kojeni samotnemu

HAWKS: dudliku jsem se bala a rikala si, ze nechci, aby moje dite bylo zavislak, brzy jsem ale zjistila, ze sání je to jediné, co mini-dítko zná a co ho uklidnuje. Dospelák si dá pivo nebo cokoladu nebo si de zabehat... ale oni maj omezene moznosti relaxace.
Dceri je 8m a dudlik nevyzauduje, dostava ho na spani, kdyz ho nema, da si do pusy palec a usne taky. Hodil se mi pri rustu zubu, kdy ji uklidnoval a jeste ho mohla okusovat.

HAWKS: já se taky přikláním k dudlíku ... první syn byl dudlíkovej závislák, nejdřív jsem se za to "styděla," ale u druhého, který dudlík odmítal, jsem pochopila, že dudlík je fakt dobrá věc :) Naštěstí to vypadá, že třetí zase směřuje k dudlíkovství :)

tak uvidime jak skoncime

HAWKS: za mě dudlík ano. Můj syn byl bohužel nedudlíkový a připravil mě tím o možnost řešení situací, kdy "něco" chtěl a nic z toho, co jsem mohla nabídnout, nebylo to pravé. Dudlání je naprosto přirozené, instinkt, miminka se při něm cítí dobře, tak proč jim to nedopřát.

dekuji :)
ted bojujeme s kojenim...furt by byla prisata, ale pritom mliko nechce, jen dudlat...tak nevime, zda dat dudlik ci ne

HAWKS: gratulace :)

HAWKS: gratuluji celé rodině :-)
(a moc hezké jméno)

KEMAL: jo, tohle dělá mladší. "Nési potatanej!" a přitom má nabouchanou plínu. :-D Ale nevím, jestli to lze označit za lhaní ku prospěchu...

KEMAL: tak,že není pokaděný,byť to jde citit,neberu jako vědomou lež,u našeho to beru ještě jako "roztomilost",protože se u toho směje a utíká..

KEMAL: tak v tomhle nám Elza kecá taky, ale přišlo nám, že má prostě blok a vůbec netušíme, kde vznikl - dokonce pláče a zarytě tvrdě trvá na tom, že tam nic nemá - přitom si vyloženě dáváme oba pozor, abychom ji nějak tvrdě nesjeli, když se jí zadaří do kalhot

"lži" z fantazijního světa nemyslím (taková hodně dobrá vychovatelka z jeslí mi už dřív vysvětlila že děti fantazírujou hodně, to potom když mi synek vyprávěl o rozbité klice na vchodových dveřích, jednou že jí rozbil jeden kamarád, pak jiná kamarádka, pak dokonce ta vychovatelka)

ale lhaní tak, aby mu to bylo ku prospěchu, můj synek provozuje už od doby kdy sotva začínal mluvit (nechtěl se přebalovat, tak do poslední chvíle zarytě tvrdil že "neni pokakanej" a dál tahal vláček po koleji). no ale on zase nemá moc po kom bejt hodnej, co jsem tak o nás slyšel ...

KEMAL: Náš starší syn má někdy problém rozlišit, co je a není skutečné, jelikož většinu času žije ve svém fantazijním světě a občas se mu to pomíchá, takže nám pak tvrdí věci, které nejsou pravda, ale které se nedají přimo označit lež, jelikož jim v tu chvíli sám věří. Takovou tu první úmyslnou lež, kdy kecal, aby mu to bylo ku prospěchu, si pamatuju až z poslední doby, po půlšestém roce. Je to takový bezelstný chlapeček. :-)