Bohuslav Blažek - Princip nečitelnosti


Putnův jihočeský literární místopis


Martin C. Putna – Literatura, krajina, Neapol (in: Řecké nebe nad námi, nebo též sborník Krajina zevnitř):

„ .. Existence fenoménu, v nichž se souvztažnost literatury a krajiny projevuje, nikdo nebude moci popřít. Jiná otázka je, jak s těmito fenomény nakládat, jakou metodou je popisovat, co z nich pro literaturu vyvozovat. ... Metoda, kterou hledáme, můžeme proto popsat spíše negativně: Není to pouhý popis faktografie „kdo kde“, ten je prvním krokem a přípravou k interpretaci. Není to ani bezpodmínečně exaktní analýza kauzálních souvislostí, ta zřejmě ani není dost dobře možná. Neměla by to však být ani čistě subjektivní, byť jakkoli kvalitní dojmologie. Co zbývá, je cesta „mezi“, úzká cesta poutníka, který usiluje s pomocí pozitivně zjištěné literární faktografie .. a s pomocí znalostí ze všech dalších disciplín .. (může to být i geologie, meteorologie, dendrologie, etnografie, urbanistika, religionistika …), porozumět vztahu krajiny a „její“ literatury – a pak toto porozumění – a pak toto porozumění, za něž nemůžeme ručit ničím jiným, ničím víc než sám sebou, předávat dál.

" .. Krajina rodí nebo k sobě přivádí autory, kteří ji reflektují svojí literaturou. Tato literatura pro následující pokolení dotváří a vytváří obraz krajiny. Komu se podařilo vystihnout krajinu tak, že jeho vidění bylo přijato, stává se sám součástí krajiny, součástí jejího mýtu. Kdo přichází po nich a usiluje porozumět mýtu krajiny, musí se potkat s životem a dílem těch, kdo mýtus tvořili a pak se mýtem stali. Kdo porozuměl literárnímu mýtu krajiny a sděluje jej dál, vytváří vlastně bez ohledu na žánr své práce novou literaturu, která se pak, uspěje-li, tj. je-li jí porozuměno, stává další vrstvou mýtu – a tak dále. Interpretace literární krajiny je tedy nikdy nekončící proces. Bude tedy snad na místě nazvat ji literárně-geografickou hermeneutikou.“