Mimochodem, pokud by někoho zajímalo, jak to strejda George původně vymyslel, tak prosím:
...devět dní poté, co lord Staunton poslal žádost o pomoc, se nad mořem rozeznělo pleskání kožnatých křídel a nad Havraním hřadem se zjevila dračice Meleys. Říkalo se jí Rudá královna, to kvůli šarlatovým šupinám, které jí pokrývaly celé tělo. Blány křídel měla růžové, hřeben, rohy a pařáty třpytivé jako měď. A na hřbetě jí v ocelové a měděné zbroji, která odrážela slunce, seděla Rhaenys Targaryen, Nekrálovna.
Sera Cristona Colea to nezaskočilo. Aegonův místokrál přesně to předpokládal a na toto spoléhal. Bubny zavířily, střelci – lučištníci i ti s kušemi – se připravili a vzduch se naplnil šípy a šipkami. Ze škorpionů vyletěly železné střely toho druhu, jaký kdysi v Dorne srazil z nebe Meraxes. Meleys utrpěla řadu zásahů, ale tyhle šípy ji jen rozdráždily. Vrhla se dolů a chrlila oheň na všechny strany. Koním chytaly hřívy, srst a postroje a jejich jezdci hořeli v sedlech. Zbrojnoši odhazovali zbraně a prchali. Někteří se snažili ukrýt za štíty, ale před dračím dechem neobstál ani dub, ani železo. Ser Criston seděl na bílém koni a do kouře a plamenů hřímal: „Miřte na jezdkyni!“ Meleys řvala, z nozder se jí valil dým a v čelistech se jí zmítal hřebec ověnčený plameny.
Pak jí odpověděl jiný řev a objevili se další dva okřídlení tvorové: král seděl obkročmo na Sluncejasovi Zlatém a jeho bratr Aemond na Vhagar. Criston Cole nastražil past a Rhaenys mu skočila na návnadu. A teď past sklapla.
Princezna Rhaenys se nesnažila uletět. Radostně zavýskala, práskla bičem a otočila Meleys proti nepříteli. Proti samotné Vhagar by byla měla naději, ale Vhagar a Sluncejas zároveň, to byla jistá záhuba. Draci se prudce střetli tisíc stop nad bitevním polem a kolem nich vybuchovaly a vykvétaly ohnivé koule tak oslnivé, až muži později přísahali, že nebe bylo plné sluncí. Meleys na okamžik sevřela karmínovými čelistmi Sluncejasův krk, ale v tu chvíli se na ně shůry snesla Vhagar. Všechna tři zvířata se spirálou řítila k zemi a dopadla tak tvrdě, že z cimbuří Havraního hřadu půl leguy odtamtud padaly kameny. Ti, kdo byli drakům nejblíž, nic vylíčit nemohli, neboť nepřežili. Ti, kteří stáli dál, pro samý kouř a plameny nic neviděli. Ohně zhasly až za několik hodin. Z popela ale vstala nezraněná jen Vhagar. Meleys byla mrtvá, při pádu se polámala a náraz o zem ji roztrhal na kusy. A Sluncejas, ten nádherný zlatý tvor, měl jedno křídlo napůl urvané a
(následuje popis toho, co se stalo Aegonovi II., takže dál číst jen na vlastní odpovědnost)
jeho královský jezdec utrpěl zlomeniny žeber a kyčle a popáleniny na polovině těla. Nejhůře dopadla jeho levá paže. Dračí plamen žhnul tak, že se králi roztavila zbroj a propálila se do kůže.
Tělo, které zřejmě patřilo Rhaenys Targaryen, bylo později nalezeno vedle mršiny jejího draka, ale bylo tak zčernalé, že si jeho totožností nebyl nikdo jistý. Milovaná dcera lady Jocelyn Baratheonové a prince Aemona Targaryena, věrná manželka lorda Corlyse Velaryona, matka a babička, Nekrálovna, žila bez bázně a zemřela v krvi a ohni. Bylo jí padesát pět let.
Toho dne přišlo o život také osm set rytířů, panošů a prostých lidí. Dalších sto jich zemřelo krátce nato, když princ Aemond a ser Criston Cole dobyli Havraní hřad a pozabíjeli jeho posádku. Hlava lorda Stauntona byla odvezena do Králova Přístaviště a vystavena nad Starou branou. Ale k užaslému mlčení přiměla davy prostého obyvatelstva teprve hlava dračice Meleys, když ji městem vezli na voze.