Tak včera po roce opět slušná rychta made in Dresden:
Na úvod Sex Communion, což je bokovka Human Larvae se souputníkem a souputníci. Celé více laděno do noise až místy HNW s pěkne perverzní projekcí a látkovými kapucemi na hlavě. Místy vyvstalo jméno jako Richard Ramirez, Vomir nebo Black Leather Jesus, přičemž se ke kvalitě zmíněných přiblížili jen občas. Na úvod neurazilo, ale ani nijak zvlášť nenadchlo. Human Larvae by byl lepší rozjed.
Následuje Iron Fist of the Sun, kterého si můžete pamatovat z Unrest noci v Praze. Na úvod slušný rozjezd, ve druhé skladbě se ale Leemu vysypala jeho vysílačka používaná jako mikrofon, takže následovala 10 minutová noise improvizace a celkem ucházející. Zbytek relativně krátkého setu uběhl už podle plánu, neb se problém podařilo vyřešit. Lee byl ovšem jemně rozhozen a tak byl celý set tak nějak na půl plynu. Nebylo to špatné, ale prostě z desek lepší.
Jaakko Vanhala předvedl téměř nejlepší set festivalu a přesně ukázal, proč si ho Mikko Aspa vybral jako souputníka do Grunt. Neuvěřitelná virtuozita při práci s plechem, synťáky a krabičkami neumožnila jediné frekvenci být jinde než měla. Jaakko ovládal svůj industrial/noise/pe soustruh v úžasnou přesností, až jsem si říkal, jestli nemá u krabiček nějakou verzi grafické partitury. Jednolitá skladba měla totiž své fáze, dynamiku, vyznění, gradaci a velkolepý závěr. 30 minut kovového pekla odměněného frenetickým potleskem a jásotem. Samozřejmě zaslouženě.
ANTIchildLEAGUE jsem znal zatím jako jednu z mála představitelek female fronted power electronics, zejména z vystoupení na youtube, která mi přišla poměrně na hranici vkusu a tak trochu dětinská. Možná díky problémům s mikrofony, o jejichž ovládání by se měli poradit s Jaakko Vanhalou, však jejich set působil poměrně úsporně, zvukově bohatě a výrazově velmi střídmě, kdy hlavní představitelka spíše vrhala nenávistné zvuky přes gear, než zuřivé deklamace. Celkově jsem byl překvapen a musím říci, že jim úspornější gestikulace i deklamace sluší více než frenetický projev.
Attrition mě zaujali již od stánku s merchem, kde měli množství graficky povedených nahrávek, hlídaných étericky nakostýmovanou meluzínou, ve které se skrývala ženská část tohoto anglického dua. Toto jméno jsem předtím vůbec neznal, bohužel se jednalo o ne příliš povedený set. Dark ambientní plochy, které v nejlepších momentech připomínali Lustmorda nebo Aghast byly nejprve zajímavě a po té naprosto zdlouhavě a repetitvně obohaceny o melancholický klavírní projev. Zpočátku to fungovalo, nicméně slečna si stihla zopakovat asi tak tři stupnice a dva styly hry, které byly po tři čtvrtě hodině docela únavné až mě začaly...víte co. Když k tomu připočtu poměrně hodně se opakující podkres, opakující se projekci a špatně zvládnutou práci s basovými frekvencemi, které snad rozvibrovaly i okna v Berlíně, tak mě Attrition vychází jako jednoznačně nehorší a nejutahanější kousek na festu. Zkusím ještě studiovku z youtube, ale moc tomu nevěřím.
Grunt je samozřejmě úplně jiná káva a duo Aspa Vanhala pochopitelně nakládá jak zamlada. Těžko ke Grunt psát něco moc víc - perverzní projekce, která se sestávala z posledního DvD Institute for Paraphiliac Studies a 100% nasazení znamenalo super nátěr pro fandy PE. Kožené kukly a hromada želel vykouzlili další nezapomenutelný set finského dua, který byl možná na můj vkus akorát příliš krátký. Je teda pravda, že když hrozíte pod pódiem, tak čas utíká rychleji, ale déle než 30 minut podle mě nehráli.
O poznání déle trápil posluchače viKING skandinávského industriálu a živoucí legenda Henrik Nordvarg Bjork, tentokrát v jednočlenné verzi Folkstorm. Usměvavý a dobře naladěný obr s plnovousem suveréně výškou i statusem převyšoval všechny přítomné a jeho set pokračoval ve vysoko nastavené laťce od Grunt. Ďábelské podkresy i projekce, 100% výkon a poctivý hlukový analogový extrémismus by probral snad i mrtvolu. Největší devizou celého vystoupení, krom faktu, že konečně vidím kultovní postavu, kterou jsem vždy obdivoval, byl zejména způsob jakým Nordvarg prezentoval svoji verzi P.E./Industriálu. Myslíte, že v tomto žánru nemohou být použity beaty, rytmické 80tkové samply a pípavé zvuky modulárních synťáků? Nordvarg by Vás, stejně jako mě, přesvědčil o opaku a přídavek songu z nového alba byl jen třešničkou na dortu za super setem a super večírkem, který do ranních hodin doprovázel neunavitelný Wiktor Skok v roli Dj.
Mimochodem, Wiktorovi JUDE mají příští měsíc konečně natáčet nový materiál, na což se samozřejmě velmi těším....tak snad zase za rok v Dresden!