tak zatím, krátký report z prvního dne Heavy Electronics:
Bohužel jsme přišli o Tho-So-Aa kvůli štaufu na říšské dálnici.
Alfarmaina - Luxus jako vždy, Christianovy feťácké zkušenosti a život v mizérii jsou pravděpodobně nevyčerpatelnou studnicí inspirace. Řízný power electronic - noise s dlouhými ostrými skladbami, neurotickým přidušeným hlasem a vizuálním doprovodem jeho vlastních grafik a koláží, které sami o sobě působí dost brutálně. Takhle v doprovodu s tímhle mozkovým rachotem to byla příjemná exkurze na očouzenou stranu lžičky.
Ke/Hil - převažoval materiál z poslední desky Zone 0, ovšem všechny skladby byly tak nějak demontovány a ústřední sampy znovu naživo poskládány do atmosferického setu, kdy pánové Herich a Moloch v černých košilích a kněžských kolárcích kázali své poselství přítomnému prekariátu. Mělo to něco do sebe, nicméně některé momenty působily oproti desce trochu rozvláčněji, zkrátka chyběl ten tlak a spád co má deska. Publikum i já nakonec spokojeni a aplaus vřelý a upřímný včetně nadšené reakce takového skřítka (rozuměj muž menšího vzrůstu), co stojí na schodech na pódium asi dva metry ode mě.
Brighter Dead Now - Karmanik může být snad v jakémkoliv stupni destrukce ať už alkoholové, drogové nebo společenské a pokaždé je BDN pumelice jak sviňa. Tentokrát po pádu labelu, ztracené rodině, existenci i původního gearu (minulý rok na WGT - příliš chlastu = málo zodpovědnosti = ztracené synťáky a mašinky) je Roger před setem naprosto střízliv (!) a pije vodu, když se zdravíme po letech. Souputníky mu naživo dělají Lina Baby Doll (Deutch Nepal) a Thomas Ekelund (Trepaneringsritualen), jeden na basu, druhý na kytaru. To co následuje po začátku je absolutní esence industriálního punku, která po jedné skladbě přebíjí veškerý původní death ambietní nihilismus. Pánove do sebe kopou v rychlém sledu tak 5 piv, jakožto palivo orgiím hluku, dronů a zpětných vazeb. Nevím, ze kterých desek se hraje, nevím, jestli to ví BDN, ale je to sakra dobrý. Pak už klasika, solidní kotel, Roger v kotli, Roger na ramenou lidí, Roger na zemi, Roger brečí, směje se, plive, zuří, líbá kluky i holky, odchází z pódia, vrací se no prostě BDN. Linovi zůstaly na base asi dvě funkční struny, Thomas si vesele vazbí a deformuje zvuky kytary. Prostě rock and roll. Tahle jsem si vždycky představoval rané koncerty Whitehouse. Po koncertě zjišťuji, že onen skřítek (kterého jsem v kotli možná dvakrát nechtěně vzal loktem) je Dominic Fernow....
No dnes druhá várka festu, což budou Propergol, Pain Nail, Prurient a Trepaneringsritualen...