Už delší dobu přemejšlim, nad nějakym "sloupkem" na téma korekce. Nepřímo sem se zúčastnil výcvikovýho tábora sporťáků, pod vedením Martina Plecháčka, vítěze letošního CACITu v Dobříši. Psi měli v podstatě přísnej režim: povětšinou venčení na flexině, "na volno" jen při cvičení, energetický pasty místo krmení, termoboxy atd atd. Co mě překvapilo byly anténky zastrčený za vestama, ze kterejch se vyklubali bičíky. Ovšem pro psy byli psovodi bohové a podávali špičkový výkony. Nutno říct, že i při natolik použitých deprivacích a korekcích, převažovala odměna za dobrou práci.
Hrozně rád bych viděl, že to jde i čistě pozitivní motivací. Shodou okolností v té době vyšel v Psích sportech rozhovor s Františkem Šustou, kterýho tu leckdo zná z přednášek a seminářů, kde se příliš, možná nechce, ke korekcím u psů nevyjadřuje nijak negativně a účastníci tábora ho četli s úsměvem, nebo spíš posměškem.
Jde tedy takové úrovně výcviku dosáhnout i pouze "pozitivní motivací"? Měly by se všechny korekční pomůcky opravdu zakázat nebo jsou v určitých případech nezbytné?
Na závěr musim říct, že sem se za tech pár dní dozvěděl spoustu užitečnejch věcí a seznámil se s vrcholovejma sportovcema a to nejen s psiskama, ale i s jejich lidma.)