Kuličky

Olga Dabrowská je zřejmě zatížena na příběhy. Spoluprací na scénáři s Petrem Zelenkou to předvedla už v Knoflíkářích, v roce 2009 si pak střihla režijní debut Kuličky, který si napsala zcela sama. Rozdíl je v tom, že co fungovalo jednou, podruhé skřípe. Může za to hlavně fakt, že zatímco v Zelenkově celovečeráku byly jednotlivé příběhy krásně sladěny a šikovně se prolínaly (byť měly kolísavou úroveň), v Kuličkách se jedná o uzavřené kapitoly, které mají jedno pojítko – soužití muže se ženou.

No, ne že by předtím už něco podobného nevzniklo (když zůstaneme u téhle party, napadají mě třeba Samotáři, i když to byl spíš generační snímek), ale Dabrowská svou prvotinou nijak nejde dál. Naopak – už velice jednoduchým úvodem s dětskou svatbou nám předkládá zkratkovitý, stereotypní způsob myšlení („Ty nikam nepůjdeš – jsi ženatý!“ – tomu se budou v kině smát...) jak vyšitý a v tomto duchu pak celý film pokračuje (scéna ve třídě v jednom z příběhů mi připomněla Bastardy nebo Kameňák, kdy učitelka je ta blbá, utiskovaná a od dětí bez povšimnutí snáší i vulgární nadávky z očí do očí, které přechází, skoro je za ně pohladí).

Druhou vadou jsou herecké výkony. Dokážu pochopit, že Kuličky jsou filmem levným, takže se šetřilo i na tomhle poli, ovšem obsazení převážně neherců (nebo studentů konzervatoře, ono to vyjde prakticky nastejno) moc neprospívá. To je vidět hned v prvním příběhu nazvaném Maminčin andílek, v němž dcera zjistí, že si matka všímá víc svého milence než-li jí, a tak se ji za to chce náležitě „odvděčit“. Nezbedné dítko tu hraje Tereza Nvotová, mladší sestra u nás známější Doroty, která toho času leze kdesi po Nepálu. Možná s sebou měla vzít i Terezu, protože hraní ji moc nejde. Předvádí jen ranec šklebení se a nesmyslné míchání slovenštiny s češtinou (které je zcela očekávatelně vysvětleno tak, že zatímco maminka je Češka, otec byl Slovák; proč tedy Nvotová mluví Slovensky jen na začátku příběhu? Aby si diváci neťukali na čelo kvůli jejímu přízvuku?).

Oceňuji snahu o přiblížení menšinových sešlostí, jako je technopárty nebo příběh z fary (přijde mi, že jediný, kdo se v celém filmu trochu snaží hrát, je Jiří Vyorálek), ovšem je strašná škoda, že z toho autorka nevytěžila více. Bylo tam nespočet míst, říkajících si o karikaturu nebo zběhnutí ke komedii, které ale zůstaly prakticky totálně nevyužity. Za mě promarněná příležitost a rozhodně nedoporučuji.