Obecně mi připadá účinnější soustředit se na to jak takový situace vznikaj, na jaký třeba nepřiznaný pocity je to reakce, v jakejch stavech nebo v jakym druhu stresu mám tendenci tomu spíš podléhat než jindy apod., co jsou nosný motivy, "spouštěče" takový rekace prostě.. protože jakmile se ten drive jednou probudí tak je celkem pozdě, a i když to dokážu udržet v sobě, a i když to následující třeba tejden dokážu neventilovat nepřímo na svoje nic netušící okolí, odskáču to ten další tejden hlubokou depkou nebo eventuelně blokací páteře, tuhnutím zádovýho svalstva nebo zácpou.

5) neexistuje kouzelný slovo kterfý by mě v tu chvíli uklidnilo, ale objetí funguje docela dobře (jako v boxu:), a taky jsem si v jedný tý knížce co jste nastřelili všim pojmu "nepřiléhavý jednání", ve smyslu vykolejení. Jakýkoliv chování jež narušuje model agresora a jeho oběti, resp. agresora a druhýho agresora, neboli když vidim že si mojí agresi druhá strana nevztahuje a nepřijímá svojí roli, tu energii to neuvěřitelně odčerpá. Nevim jestli jsem dost srozumitelnej, spíš ne, už se do toho motám:)

Podnět:
1) neschopnost vstupovat do konfliktů / vyhýbání se konfliktním situací => nárůst vnitřní tenze
2) potlačení agrese může vést k rozvoji jinejch kompenzativních neurotickejch reakcí, případně psychosomatickejch obtíží
3) agrese je jednoznačně impuls / energie / emoce, která si prostě žádá ventil - už jen proto že je prostě obrannou reakcí na nějakej ohrožující podnět - i na chemický úrovni se prostě uvolní kvantum energie která se neztratí. Neni to "jen pocit". Lze tu energii různě distribuovat v čase, sublimovat apod., ale NELZE ji efektivně potlačit ve smyslu anihilace. Cvičenej jedinec může eventuelně dokázat cíleně spustit neuroprocesy jež zase zpětně spustí chemický a metabolický procesy. kterejma tu energii transformuje na něco užitečnýho, ale obvykle to i tak vyžaduje zapojení fyzický aktivity aby se "ty sračky v člověku v něčem spálily". Problém je ale v tom něco takovýho v danou chvíli vůbec CHTÍT:)
4) Možná by stálo za to podívat se co se ve mě děje metabolicky a neurologicky během takovýho prudkýho agresivního vznětu, jestli jsou rozdíly od "normálních lidí" jen psychologický a nebo i v tom metabolizmu, a pokusit se z toho odvodit jaký jsou možnosti zpracování takovýho biochemickýho nášupu s minimalizací škod pro vnitřní systém i okolí..
V každym případě agresi "přecházet" je asi tak stejně žádoucí jako přecházet chřipku.
Krom toho nepřijatelnost třeba jen verbální agrese v kontextu tzv. "kultivovaný společnosti" mě a priori sere:))

Vyzkumy ukazuji, ze kdyz vztek ventilujes bouchanim do neceho, tak se subjektivne citis lepe, ale kdyz daji dotazniky lidem kolem tebe a sleduji te po te co si ulevis, tak se ukazuje, ze jsi na lidi vice zly, nez kdyz si neulevis. Ale nevnimas to. Takze ulevovani agresi podporuje agresi, ne potlacuje.