Dnes se opět mírně vzděláme v lidových tancích. V současnosti jeden z nejznámějších původně mužských lidových tanců na světě se v roce 1945 vyvinul do podoby Gruzínského národního baletu Sukhishvili, založený Iliko Sukhishvilim a Nino Ramishvilim. Tento sedmdesátičlenný sbor s vlastním malým orchestrem byl prvním a zároveň jediným folklorním uskupením, které kdy vystoupilo ve slavné milánské La Scale. Opona se při heroickém aplausu zvedla celkem čtrnáctkrát, což překonalo rekord slavného tenora Enriqua Carusa.
Během své existence byl soubor na zhruba pěti stech štacích, při kterých navštívili přes 90 zemí na pěti kontintentech. Celkový počet představení přesáhl deseti tisíc.

více o tradici lidových tanců v Gruzii v pěkném článku LA Times:
http://articles.latimes.com/1988-07-01/entertainment/ca-6424_1_georgian-dances

na zavěr krátkou ukázku i celé představení k romantickému večeru s brukvovou polévkou

http://www.youtube.com/watch?v=40Y_3CbmdCQ

http://www.youtube.com/watch?v=XPutHMT1PCI

The Telegraph Pole Appreciation Society
http://www.telegraphpoleappreciationsociety.org/

A ještě jeden poetický úryvek. Kdybyste někdo měl komplet, určitě nahoďte.

Zpěvy drátů
Stanislav Kostka Neumann

My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
abychom neměly dlouhou chvíli, zpíváme si
zmrazeným hlasem, lhostejny ke všemu, co jest lidské,
tu mezi domy a paláci, tu mezi poli a lesy,
mezi a nad nimi, podle silnic a tratí
bzučíme monotónně, neznajíce touhy ni chtíče,
studené, kovové, neschopny nenávidět, milovati,
napjaty mezi kandelábry, sloupy a tyče,
k otroctví paralelnímu, aniž cítiti můžeme je,
vedeny do dálek nesmírných, křížem a krážem hnány
přes všecko, co strmí, i přes všecko, co zeje,
k stanicím, úřadovnám, elektrárnám pevně připoutány,
zpíváme zpěvy mechanického ze sebe vykoupení
do větru, který neslyší, a do světla, jež jest hluché,
docela pohříženy do snění, jež sněním není,
jak rákosu dozrálého stéblo mrtvé a suché
bzučíme nad životem, jenž se nás nedotýká,
ač pro něj jsme tu, jím prostupujeme, mu sloužíme dokonale,
zpíváme zpěvy, v nichž všechno se vším se stýká,
den ze dne stejné a přece den ze dne jiné stále.

opět trocha toho umění: Charles Burchfield, Song of the Telegraph Pole, 1917-1952
Watercolor, painted

“Listen long to the singing of the telegraph poles. It sounds more weird and beautiful by moonlight… Each pole has a distinct tone. A steady throbbing sound — the poles, once trees, still are full of life which is expressed in this pulsating sound. Seems a voice from the center of the earth.” — Charles Burchfield, Salem, August 4, 1914

“A new motif that gives me great pleasure and which just seems to grow on its own accord was a black cloud in the form of a cawing crow, soaring above the woods to the left, and heading due north. It symbolized for me the old yearning of boyhood for the northlands, beyond the covered bridge, evoked by the elemental call of crows. The part most likely to give trouble will be the telegraph line itself; it is easy to invent a multitude of symbols to represent the humming of a telegraph pole, but just because it is easy, therein lies the danger of overdoing it.” — Charles Burchfield’s journals, Gardenville, April 9, 1948

ukradeno z Los Photos Aus cestos
[ BEAUFORT @ LOS PHOTOS AUS CESTOS chili: fotky z cest & TALKABOUT ]

Jak na (neformálního) trojitého Rimmera:

tohle je určitě paznehtova práce..

jeden kryptoexemplář

a ještě tady hodím odkaz na sbírku již více než 11ti set fotek užitkových sloupů vytříděných na flikru, krásně strávené odpoledne přeju :)
http://www.flickr.com/groups/683869@N23/