Ministr zdravotnictví chce zrušit monopol českých lékařů na porody
Článek
Diskuse (0)
Gradující a čím dál emotivnější spor mezi českými matkami, porodními asistentkami a lékaři nabírá úplně nový směr. V posledních týdnech se do hry zapojil ministr zdravotnictví a oznámil, že hodlá prosadit, aby péči o těhotné v Česku mohly (podobně jako ve většině evropských zemí) vedle lékařů obstarávat i porodní asistentky. Ke změně postoje Leoše Hegera pomohl jeden nenápadný večírek v Prague Business Clubu.
Nápad shůry
Na začátku to jen zašumělo. (Heger)/foto Milan Jaroš
Pět desítek podnikatelů, kteří se sešli na novoročním posezení v secesní vile v pražské Bubenči, čekalo překvapení. Nešlo ani tak o to, že mezi ně přišel ministr zdravotnictví Leoš Heger. Majitel a prezident Prague Business Clubu, sdružujícího dvě stovky místních podnikatelů a top manažerů, Luboš Drobík zve politiky na party poslední dobou často. Drobík se rád chlubí tím, že uprostřed svého luxusu podnikatelům dává možnost probrat s politiky své výhrady k systému. Poslední dobou si všichni stěžují na všudypřítomnou korupci a bývalý velkoobchodník s knihami Drobík, který byl v „systému“ léta jako doma, se rozhodl, že po sobě chce zanechat „nějakou lepší stopu“.
Je otázka, jak tuto proměnu vnímali elitní hosté během letošní novoroční besedy. Drobík jim totiž uprostřed večera představil prezidentku Unie porodních asistentek a zastánkyni domácích porodů Ivanu Königsmarkovou. A mezi hosty to zašumělo: tentokrát přišli hlavně obchodníci s léky či ředitelé nemocnic a chtěli si s ministrem Hegerem povídat o reformě zdravotnictví. „Někteří si později stěžovali, že na nějaké domácí porody nejsou zvědaví,“ říká Drobík. Na své „faux pas“ je dnes náležitě pyšný, stejně jako na to, že se k němu dal unést den před besedou náhlým vnuknutím. „Najednou jsem cítil, že to mám udělat,“ vzpomíná Drobík.
Ivanu Königsmarkovou dobře zná, protože pomáhala na svět jednomu z jeho dětí. „Vadilo mi, jaká se jí a dalším porodním asistentkám děje nespravedlnost,“ vysvětluje. „Ženy mají právo rodit tam, kde chtějí, a gynekologové jim to nemůžou zakazovat.“ Drobíka napadlo, že možná stačí, aby se ministr a zastánkyně přirozených porodů osobně sešli, a vše se v dobré obrátí.
Königsmarková přijala pozvání s radostí. Měla za sebou perný rok: po jí vedeném domácím porodu zemřelo dítě, a přestože by s největší pravděpodobností nepřežilo ani v nemocnici, soud jí loni uložil dvouletý trest s pětiletou podmínkou, pětiletý zákaz činnosti a povinnost zaplatit pojišťovně skoro tři miliony korun. Soud nezkoumal detaily případu a rozhodnutí se opíralo pouze o tvrzení přizvaných lékařů, letitých odpůrců domácích porodů. Verdikt jen potvrdil houstnoucí atmosféru, v níž se v Česku vedou spory o domácích porodech: ačkoli v Evropě jde o běžnou alternativu, čeští lékaři jsou ostře proti a ženou zdravé matky, které se k nim rozhodují, i asistentky, jež jim pomáhají, na hranu zákonů.
Zhruba ve stejné době ministerstvo zdravotnictví začalo chystat vyhlášku, která by v tuzemsku prudce omezila v Evropě běžnou živnost porodní asistentky. Úředníci do ní zapsali, že české matky mohou rodit pouze v blízkosti operačních sálů. Asistentce by za porod doma hrozila až milionová pokuta. Vše nasvědčovalo tomu, že specialistky, jež se o matku starají v těhotenství, při porodu i v šestinedělí, mohou svou živnost zabalit.
Königsmarková v Bubenči rychle pochopila, že tahle šance se už asi opakovat nebude. Když jí Drobík na začátku debaty udělil slovo, postěžovala si, že se jako zástupkyně porodních asistentek o osobní schůzku s ministrem snaží od roku 1997. „Žádný z nich si na nás ale za uplynulých patnáct let neudělal čas a nevyslechl si naše argumenty. Byla bych ráda, kdyby se to změnilo.“ Ministr Heger, usazený v pohodlném křesle, se ozval: „Potkám se s vámi rád.“ O dva týdny později skutečně proběhla pracovní schůzka na ministerstvu.
Toho, kdo situaci kolem porodních asistentek jen trochu sleduje, musela změna ministrova chování překvapit. Ještě na podzim se o tohle horké téma vůbec nezajímal. Svědčí o tom například reakce na demonstraci dvou stovek matek a otců, kteří ministrovi vzkázali, že chtějí, aby se o ženu mohla starat jedna porodní asistentka v těhotenství, při porodu i po něm, aby s ní mohla rodit na místě, jež si matka vybere, ať to bude „nemocnice, porodní dům nebo domov“. Ministr nechal odpověď na svém mluvčím Vlastimilu Sršňovi, který zopakoval názor lékařské lobby: rodit se má v nemocnici, protože jen tam je to bezpečné. „Problémů, které musím řešit, jsou stovky,“ říká Heger. Schůzka s Königsmarkovou ale každopádně přispěla k tomu, že postavení porodních asistentek začal považovat za důležité.
Koncem února potom zazněla z ministrových úst slova, jaká v české kotlině ještě nikdo neslyšel: „Chceme, aby porodní asistentky převzaly od gynekologů péči o ženy během těhotenství i při porodu.“ Ivana Königsmarková to považuje za obrovský průlom. „Lékaři se přepočítali. Mysleli si, že když umlčí jednu porodní bábu před důchodem, bude klid. Jenže mé odsouzení vyvolalo právě opačnou reakci.“
Je to v debatě
Hegerovy plány jsou zatím v plenkách. Ministr především chce, aby si žena mohla vybrat, zda ji těhotenstvím provede lékař, nebo asistentka. K tomu je nejdřív třeba zvýšit pravomoci asistentek. V Česku jich máme až překvapivě hodně, je tu totiž jedenáct fakult, které je vychovávají. Většinou ale pracují jen pod dohledem lékařů. Těhotná v péči asistentky by k lékaři šla jen na speciální vyšetření nebo v případě, že by se objevily komplikace. Ministr také promýšlí, kolik by za stejnou práci platily pojišťovny asistentkám a lékařům – ve hře je také možnost, že by všichni dostávali stejně a dražší práci lékaře by si těhotná musela doplatit. Dá se čekat, že křičet budou hlavně gynekologové z ambulancí. Riziku, že by – podle odhadu ministra – mohli přijít o třetinu zdravých těhotných žen, které by volily raději asistentku než lékaře, dosud nikdy nečelili.
Jasno má ministr také v tom, že na péči o matku v šestinedělí jsou asistentky úplně ideální. Podle ministrova stranického kolegy, poslance a gynekologa Aleše Roztočila by tuhle změnu uvítali také lékaři. Nemocnice mají být totiž placené podle diagnózy, tedy jednotnou částkou za porod. Dnes se peníze odvíjejí od počtu dní, jež pacient v nemocnici stráví. Pro nemocnici je proto výhodné držet matku na lůžku co nejdéle. Do budoucna se naopak vyplatí poslat ji domů co nejdřív. Jenže pak bude třeba, aby za matkou někdo zašel. „Na to lékař nemá čas a neumím si ani představit, že by matce radil, jak rozběhnout kojení,“ uzavírá Roztočil.
Pokud jde o samotný porod vedený asistentkou, ministr Heger by uvítal vznik porodních domů, tedy jednoduše vybavených zařízení, jejichž smyslem je především komfort pro matku a její rodinu, jejichž rozběhu čeští lékaři léta brání s poukazem na to, že „rodit se smí jen v nemocnici“. „Představuji si je jako menší zdravotnická zařízení poblíž nemocnic,“ říká Heger. „Nemocnice by zároveň byly povinny řešit komplikace, ke kterým případně dojde.“
V tuto chvíli ale není vůbec zřejmé, zda budou lékaři ochotni přijmout zmíněné případy na svou půdu. A nejvíc otazníků visí nad samotnými porody doma. Pražský městský soud sice nedávno jasně řekl, že žena má právo si zcela svobodně zvolit místo porodu. Ministerstvo však dál trvá na zmíněné vyhlášce, podle níž musí být v dosahu špičkově vybavené pracoviště. „Chápu, že je pár žen, které trvají na porodu doma,“ vysvětluje Heger. „Budeme pro ně hledat nějakou možnost. Možná by mohly podepsat revers a vzdát se jím péče, kterou jim nabízí stát. Je to ale komplikované, protože v tomto případě žena rozhoduje také za dítě. Zatím je to v debatě.“