Dara
porod začal večer, kolem desáté mírnými poslíčky.. v jednu v noci jsem už věděla, že rodíme, muž pochrupával v posteli a já jsem se snažila ustát kontrakce, které nabraly na síle v intervalech deseti minut..
zapálila jsem jedinou aroma lampu (na další starání se o aromaterapii nebyl prostor:)) a tušila jsem, že miminko brzo přijde..
kolem šesté hodiny ranní jsme volali pa, která přijela za dvě hodiny..
když jí muž vyrazil naproti (bydleli jsme v kopci v ulici na skále, kam vedou jenom kamenné polorozpadlé schody) tak jsem zůstala sama a měla jsem pocit, že kolem mě a hlavně za mnou stojí všichni mí předci.. bylo to jako by mi sdělovali, že oni to zvládli a tak to taky přece zvládnu.. jako prvorodička jsem opravdu trochu pochybovala, že to půjde..
každopádně od příchodu asistentky, jsem měla dojem, že už to musí být, že už musím tlačit..
pa, která nás doprovázela je skvělá, nechává porodní příběh ženy plynout, pokud je vše v pořádku, bez zásahu a organizování..
masírovala mi bedra, která pekelně bolela a občas prohodila něco jako, správně to děláš, pěkně od stahu ke stahu..
pak mi poradila, abych místo tlačení dýchala, to se mi ale nedařilo, ačkoliv jsem byla nabušená vědomostmi, odhodláním a každodenním cvičením a tancem, dech jsem prostě nezvládla a tak mě kontrakce nutily jít do stažení, místo uvolnění..
po čase nastoupil muž a donutil mě dýchat, pa si poslechla ozvy.. pořád jsem na ni nálehala, aby mi sáhla dovnitř, po čase svolila zkontrolovala miminko a to se za půl hodiny na to narodilo:))
pamatuju si, že jsem se jí několikrát ptala, jestli už to bude, na to přišla odpověd, že za chvilku :))
ptala jsem se muže, napůl žertem, co mi to pro boha udělal..
měla jsem strach, ale pa si ke mě sedla, hladila mě a tvrdila, že to zvládnu..
u porodu měla pa svého tehdy sedmiměsíčního syna, byl to úžasný zážitek, ráda bych aby dcera byla u toho dalšího..
vincent má opravdu obří oči, když přišel hodně silný stah, dotkl se mého ramene a jen se díval:)))
když ze mě tekly tekutiny, tak by se v nich býval rád ráchal.. prostě celkově byl elementem nadlehčení a posílil odhodlanost porodit to svoje:)
nedávno se vincent viděl s darou a první, co udělal bylo, že ji chytil jako mužský a políbil ji!:))
příště bych opravdu moc ráda neřešila, jestli už to bude, nebo co..
dech je pro rodící ženu z mého úhlu pohledu nejdůležitější, pak jsou odvaha a vnitřní síla, nejhorší je fňukání, to fakt nepomohlo:))
za to zpěv, to byla síla..