Z právnického manuálu pro dětské lékaře
http://llp.cz/publikace/jak-uspesne-zvladnout-poskytovani-pece-nezletilemu/:
II.2. Přijetí novorozenců mladších 72 hodin do péče
Novorozenci jsou po narození obvykle v péči nemocnice až do doporučené doby
72 hodin po narození dle metodického postupu Ministerstva zdravotnictví „Postup
zdravotnického zařízení při propouštění novorozenců do domácí péče“, podle kterého
lze novorozence propustit do domácí péče zpravidla ve věku nad 72 hodin
po porodu.
Existují však dvě výjimky, kdy tomu tak není: Pokud rodička opustila na svoji žádost
nemocnici předčasně (tzv. ambulantní porod) nebo pokud se dítě narodilo doma.
V praxi většina pediatrů odmítá přijmout děti mladší 72 hodin do péče s odůvodněním,
že péči o tyto děti zajišťují neonatologové a je to tedy mimo odbornost a vybavení
praktického dětského lékaře. Takový názor však ve světle platných právních předpisů
neobstojí.
Podle vyhlášky č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách, je registrující lékař
v oboru praktické lékařství pro děti a dorost povinen zajistit všeobecné preventivní
prohlídky dětí již od narození, nikoli tedy až od věku 72 hodin. Dále se ve vyhlášce
uvádí, že první všeobecná preventivní prohlídka novorozence se provádí zpravidla
do dvou dnů po propuštění z nemocnice, a to, pokud je to možné, v jeho vlastním sociálním
prostředí, tedy formou návštěvní služby. Ze slova zpravidla vyplývá, že se pamatuje
na výjimky, kdy je nutné postupovat jinak. Mezi tyto výjimky jistě patří právě
zmíněné situace, kdy dítě nebylo po porodu standardně hospitalizováno.
9
Vyhláška též upravuje obsah preventivní prohlídky, kterou je praktický dětský lékař
plně schopen zajistit se svým vybavením a nejsou v ní obsaženy žádné výkony, které by
musely proběhnout v nemocnici. Péče o čerstvé novorozence je pro pediatry jistě náročnější:
Dopadá na ně například povinnost provést novorozenecký screening dle
„Metodického návodu k zajištění celoplošného novorozeneckého laboratorního screeningu
a následné péče“. Náročnost této situace však nelze řešit odmítáním poskytovat
těmto dětem péči, ale přípravou na tyto situace, poučením rodičů, konzultacemi s kolegy
a spoluprácí s porodnicemi a porodními asistentkami. Bylo by optimální, kdyby lékařské
společnosti vypracovaly podrobnější standardy, jak v těchto případech postupovat,
jako je tomu v zahraničí.
Ještě je třeba připomenout, že prvotní vyšetření novorozence formou návštěvní
služby včetně zajištění odběru krve na novorozenecký screening je službou plně hrazenou
z veřejného zdravotního pojištění a od rodičů tedy nesmí být vybírána žádná
úhrada.
Příklad
Těhotná žena, která plánuje domácí porod, osloví praktického dětského lékaře s tím,
zda převezme její dítě do péče. Chce se s ním domluvit na návštěvě a vyšetření dítěte v domácím
prostředí. Pediatr takovou spolupráci odmítne s tím, že je to pro něj časově náročné
a že na konferenci bylo praktickým dětským lékařům doporučeno, aby děti mladší 72 hodin
nepřebírali do péče. Za takové neoprávněné odmítnutí přijetí do péče hrozí lékaři pokuta
až do výše 300 tisíc korun a žaloba za zásah do práva dítěte na zdraví a práva na zdravotní
péči. V případě újmy na zdraví dítěte mu hrozí též trestní stíhání za ublížení na zdraví
z nedbalosti.