Právě odcházím z domu na představení, na které zvala Alake a všímám si následujících věcí:
- nemusím kontrolovat, zda mám po kapsách šeropásky
- nemusím kontrolovat, zda jsem nezapomněl dýku a amulety
- stejně jsem to zkontroloval
- žádný kus mého oblečení se nesnaží napodobit vojenskou kamufláž
- klobouk není baret
- můj telefon již neobsahuje osmnáctimístný kód, což mě vždycky trochu zmate
- když mi někdo volá, nemusím přemýšlet, jak se do telefonu představím
- můžu už psát smajlíky
- uvědomuji si, že si pravděpodobně stejně nikdo nevšiml, že herně smajlíky nepíšu a nečekám, že si toho někdo začne všímat i po tomto postu
- můžu se začít usmívat na všechny lidi a to i na ty, které se nesnažím podrazit
- vzpomněl jsem si na tu scénu ze Statečného srdce: "Freedom!"