Poněkud opožděně se přidám k poděkování
Velké díky patří CPčkům a ostatním hráčům, tentokrát bez dělení na spolubojovníky a protivníky. Protože tohle dělení nebylo jasné- nebo prostě ztratilo smysl? Kdo ví. Tak či tak, všichni byli skvělí. Opravdu velká poklona rozhodně patří organizátorkám, protože připravily úžasný příběh. Krutý, bolestivý... a právě proto silný. Na konci příběhu Honza stojí uprostře města a vyděšeně se dívá na prázdná místa, kde ještě nedávno byli ti, které znal a měl rád... ví, že s tím už nic nenadělá, nezlepší, nepomůže. A hráč prostě smeká