Vojtíkovy úvahy o duši (kamarádky synek)
Duše, když vletí do člověka, je neviditelná. Duše se umí rozpojit, ale nespojují se. Proto je na světě pořád víc lidí.
Když se rozpůlí duše, rozpůlí se i život. Pak máš polovinu života a máš kratší život a taky všechno v těle.
Duše je vidět jedině v těle a vidí ji jen speciální lidi, který ji umí vidět. Poznají se podle toho, že toho na lidech hodně vidí. Třeba vidí, jestli hodně lžou, vidí tělo jako průhledný.
Vidí tělem.
Já jsem trochu jeden z těch speciálních lidí.
Jedinej, komu se nemůžete podívat tělem, jste vy samotný.