AMANT: jako celé to foto vypadá jako když si gymnazisti hrají na zachránce světa. Vzhledem k buoucím kariérám většiny zůčastněných je to ještě zábavnější!

ZUZKAOU: V. Dvořák mel pritele lekarnika, ktery mu dodaval energii, nebo to dostal kolmo do obliceje nakym obstaroznim bleskem:)

Rok 1910. Členové Skupiny výtvarných umělců, zleva dole František Langer, J. Thon, Emil Filla. Uprostřed architekt Josef Gočár, V. Dvořák, V. Hofman, Pavel Janák. Nahoře: V. Beneš, O. Gutfreund, Josef Čapek, architekt Josef Chochol a Karel Čapek.

Tak nějací horolezci - Tatry z archivu Alexanda Luczy

Dolomity za první světové

Jan Zrzavý s prasynovcem Michalem Ambrožem

1889. Local mullâh at a mosque in Shah-e Zinde, a necropolis in Samarkand.

Karel I. Portugalský

král co se raději plavil po moři a věnoval oceánografii či malvání, než kralování.

Nakonec ho zabili antentáníci a před tím ještě poněkud přibral...




Karel I. Portugalský – Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_I._Portugalsk%C3%BD

Snad omluvite wall of text, imho to za to stoji:

Počátkem roku 1914 cestoval po Evropě americký boxer a někdejší šampion USA v lehké váze Sydney Jackson z Bronxu. V carském Rusku si v exhibičním zápase zlomil palec a následně ho zde stihla Světová válka a bolševická revoluce, v jejichž důsledku nemohl zemi několik let opustit. Americký konzulát v Petrohradu mu coby jedinou alternativu navrhnul vyrazit daleko na jihovýchod přes uzbecký Taškent a odtamtud snad vycestovat přes Afghanistán a Persii.
V Taškentu se Sydney brzy ocitl sám a bez peněz. Na periferii impérií, kde byl box absolutně neznámý, pracoval několik měsíců v textilce jako prostý dělník. Denně docházel na poštu v toužebném očekávání cestovních dokumentů a prostředků z domova. Aby získal pas a dobrozdání, přiměl vojenského velitele Taškentu, aby jej přijal do mezinárodní brigády Rudé armády a bojoval 4 roky na zakaspické frontě, kde byl dvakrát těžce raněn.
Po složitých životních peripetiích se nakonec rozhodl zůstat a už jako "Sidněj Lvovič" následujících 35 let působil v uzbecké Karagandě jako trenér boxu v Domě pionýrů, kde ve zcela robinsonovských podmínkách vlastnoručně postavil první ring ze starých lodních lan a ušil troje skromné rukavice a pytel z plsti a koňských žíní, které si objednal z místních jatek. Kromě prvního klubu boxu v SSSR pak díky svým všestranným sportovním zkušenostem založil i kluby tenisu, plavání, atletiky či basketbalu, jejichž základy v prvních letech sám vyučoval a dohlížel na výstavbu prvních bazénů, kurtů a hřišť, a stal se tak doslova nestorem a legendou organizovaného sportu v celé Střední Asii. V pozdějším věku si doplnil univerzitní vzdělání a počátkem padesátých let se stal profesorem angličtiny na taškentské Fakultě cizích jazyků. Tady by snad pozoruhodný Sydneyho příběh mohl klidně skončit.
Jenže když se v 50. letech postavila do světového ringu největší senzace sovětského boxu Valerij Popenčenko, olympijský vítěz, jehož tréninky ztvárnil Rocky a o němž mluvil jako o svém vzoru Muhammad Ali, Sydney byl symbolicky nedaleko. Popenčenko přešel k boxu z těžké atletiky, kde vynikal ve vrhu koulí a koulařské atributy si přinesl s sebou: měl široký atletický postoj s těžištěm vzadu, ruce držel nestandardně nízko, přední užíval dle dobové žurnalistiky "jako kocour fousky" a zadní rukou hrozil drtivým koulařským hákem. Zcela popíral odlehčenou a lineární sovětskou boxerskou školu a její metodiku, která se jala sportovce glajchšaltovat, přeučovat z leváka na praváka a systematizovat podle univerzálního sportovně-vědeckého klíče. Valerij totiž od dvanácti let boxoval v Domě pionýrů, kde byl jeho trenérem Sydney Jackson z Bronxu, produkt a proponent americké školy, která naopak v boxerech rozvíjí individualitu a vlastní specifika. Sydney tak paradoxně stál u zrodu pověstného sovětského a uzbeckého boxu, který jeho jméno dodnes ze srozumitelných důvodů spíše tutlá. Vedle olympionika Popenčenka odchoval mezi legendárními "džeksonovci" několik mistrů Evropy a světa, čtyři válečné Hrdiny SSSR, pět doktorů- a třináct kandidátů věd, stejně jako místopředsedu KGB Uzbecké SSR, který "dědu Sida" dvakrát uchránil před zatčením za špionáž.
Do New Yorku se Sydney nikdy nevrátil: výjezdní doložku obdržel po dekádách žádostí až tři měsíce před smrtí, kdy již takřka osmdesátiletý sportsmen trpěl pokročilou rakovinou žaludku. Na své dokumenty tak s nadsázkou řečeno čekal 50 let. Zemřel v Taškentu v roce 1966, pohřbu se zúčastnilo několik tisíc lidí. Jeho dcera Pajna žije v Uzbekistánu dodnes.

Friedrich Nietzsche

Running Antelope. Hunkpapa Lakota. 1872. Photo by Alexander Gardner.

Tarkovskij

George Bernard Shaw

Jan Patočka (1907-1977)

sedmnactilety Theodore Roosevelt