PROHLÁŠENÍ ČESKÝCH ANARCHISTŮ PROTI KOMPROMITUJÍCÍ KAMPANI POLICIE (1908)
Policie snaží se kompromitovati anarchistické hnutí v Čechách tím, že sprosté individuélní krádeže uvádí v souvislost s myšlenkovým anarchismem českým. Tak v případě Svatopetrském prostý fakt, že věci z kostela odnesené nalezeny byly u obchodníka starými pytly, jenž občas také koupil nějaký anarchistický tiskopis, zpracován byl policii s průhlednou tendenci.
Hned zatčena řada kamarádů z Karlína, téže noci však s velikou policejní blamáži opětně propuštěna. Policie jest však geniální a situace byla svůdná. Což kdyby se dalo anarchistům imputovati aspoň nějaké spiknutíčko? Sotva že uplynulo několik hodin od blamáže bezpečnostní policie, ihned vrhla se celá smečka státní policie do bytu několika karlínských kamarádů, provedla tam úplně bezvýslédnou prohlídku, t. j. řádila jako zběsilá a eskortovala tři kamarády, Kastnera, Kupra a Nedbala za ohromného vzrušení veškerého karlínského obyvatelstva na policejní řiditelství. Přepadení uvězněni byli ve studených, zavšivených celách se zloději a kuplíři, byli týráni hladem a podrobeni potupné policejní proceduře. Před jakousi prostitutkou donuceni byli svléci se do naha, ó té c. k. policejní mravopočestnosti! Pak byli fotografováni, měřeni a daktyloskopováni jako sprostí zločinci.
Po čtyřiadvaceti hodinách byli propušteni, aníž by s nimi byl sepsán protokol a aniž by jediným slovem byla jim oznámena příčina zatčení.
Policie byla tímto případem tak dokonale blamována a zostuzena, že uznala za nejvhodnější se zatčenými „spiklenci“ vůbec ani nemluvit. Jsme posud občani rakouští, Havlíčku!
Dne 12. října 1908 zatčen opětně nuselský anarchista Josef Roubíček, podroben stejné proceduře a propuštěn. Ze všech okolností je zřejmo, že policii jedná se o to, aby pomoci klerikálních a německých žurnalistických šmoků kvalifikovala anarchistické socialisty české jako zloděje. Jsme přesvědčeni, že kromě klerikálů nenajde se v Čechách jediný žurnalisla bez ohledu na různost ideových hledisek, jenž by této policejní podlosti sekundoval a žádáme veškerou pokrokovou a socialistickou žurnalistiku českou za uveřejnění tohoto protestu.
Stanovisko anarchistů českých k expropriaci a individuélní krádeži vyložíme teoretickými články ve svých listech.
Tolik je však zajisté každému rozumnému člověku jasno, že anarchismus a socialismus vůbec, ačkoli má ve svém programu sociální expropriaci, nemá ničeho společného se sprostými zloději. Kdyby některý anarchista na svůj vrub kradl, učinil tak ne protože je anarchista, nýbrž protože je zloděj, právě tak jako může býti zlodějem mladočech, realista, sociální demokrat a národní socialista, nikdo však nemůže politické, sociální a kulturnl ideály činiti stínidlem svých osobních činů. Vláčení ideálů bahnem zlodějství má vždy silně policejní příchuť.
Protestujeme tedy se vší energii proti tomu, aby v Praze spáchané krádeže byly kýmkoliv uváděny v jakoukoliv souvislost s českým anarchistickým hnutím, jež s nimi nemá zcela nic společného.
Redakce týdeníku „Zádruha“. Redakce týdeníku „Hornické Listy“ v Duchcově. Redakce čtrnáctideníku „Matice Svobody“ v Brně. Redakce čtrnáctideníku „Proletář“ v Liberci. Michael Kácha, redaktor revue „Práce“, Praha-Žižkov.
Zdroj: anarchistický časopis „Zádruha“ (1908)