Klára Samková
Proč mám ráda Miloše Zemana.
Miloše Zemana znám dvacet tři let, od chvíle, kdy jsme v červnu 1990 spolu zasedli jako poslanci ve Federálním shromáždění. On ovšem jako celebrita a já jako ta, co je "za cikány". Byli jsme spolu ve stejném poslaneckém klubu Občanského fóra, který se ovšem začal záhy polarizovat, a to tak, že pan Zeman byl na straně jedné a ti, ze kterých vznikla ODS, případně "nezávislí a nezařazení" poslanci na straně druhé. A my druzí jsme docela silně trpěli..... Vzpomínám na Michala Prokopa, který seděl se mnou v poslanecké lavici, který při jeho projevech poměrně pravidelně zpívával polohlasně budovatelské písně z 50. let, za což byl (na př. při projednávání zemědělského zákona) pokropen sprškou biologických produktů od uražených družstevnic.
Ve chvílích, kdy páně Zemanův projev přesáhl penzum snesitelnosti - což se dělo tak po čtvrt hodině - vytráceli jsme se do parlamentní kantýny, kde jsme od obsluhy (mimochodem, stále v činné službě v PSP) si nechávali donést "kafe", totiž fernet v hrníčcích od kafe. Ve "federálu" bylo totiž jinak konzumování alkoholických nápojů zakázáno. Bohužel však i tak se do restauračního zařízení přenášelo vysílání ze sněmovního sálu, takže jeden neunikl. S alkoholem se daly bonmoty pana řečníka, obecně přezdívaného "sebeerekt", přežít. Člověk mohl alespoň vychutnat ty pauzy, se kterými nechával přednášející svoje bonmoty odeznít, užít si, jak se opájí sými vlastními slovy, a pořádně se tomu zasmát.
S panem Zemanem jsem nesouhlasila v asi tak 99,9% jeho názorů. Ta jedna desetina se vztahovala k jeho návrhu, aby se Den vítězství přesunul z nesmyslného 9. května na 8. květen, kdy jej slaví celá Evropa.
A teď se možná zeptáte, proč jsem pana Zemana volila za prezidenta, proč jsem chtěla, aby se jím stal.
Protože je ČITELNÝ.
Přece bylo všem úplně jasné, co bude po jeho intronizaci následovat. Můžeme dát nohy na stůl a pokojně si odškrtávat políčka jednotlivých situací, o kterých jsme přesně věděli, že nastanou. Prezidentská opilost v časných dopoledních hodinách (dále tzv. "slabá virozka" v přímém televizním přenosu byl jeden ze scénářů, který trůnil na samém vrcholku očekávaných scénářů.
Myslíte si, že šlo volit jinak? Jistěže: v každém případě hůř. Nečitelnost, loutkovost ostatních kandidátů, duchovní a dušení prázdnota ostatních kandidátů byla evidentní. A zejména naprostá nepředvídatelnost jejich postojů.
Takže si užijme prezidenta, který je předvídatelný. Třeba se nám za čtyři a půl roku podaří zvolit někoho, kdo bude nejen předvídatelný, ale bude mít rozum a srdce na správném místě, bude koncepční, vzdělaný, moudrý a nikoliv mocichtivý.