Snížení nerovnosti příjmů a majetku je něco, po čem volá i pan prezident. Prezentuje nápady na prokazování příjmu, vyvlastňování a pomalu i znárodňování.
Jsem zastáncem názoru, že prucde nerovnoměrné rozdělení příjmu je v pořádku. Klidně i řádové. Fyzická práce (až na odbornější s potřebou zručnosti) je u lidí hooodně drahá, kilowatt lidské práce v EU je násobně dražší, než kilowatt vyrobený z ropy, nebo uranu... Cenná je odborná práce, která umožní uspokojovat potřeby velkého počtu lidí a nejvíce je cenná organizační práce, která „to dá dohromady“. Pokud si někdo myslí, že „manažér“ se nenadře, ať si to jde zkusit – neuspěje (jinak by to už dělal).
Majetek a příjem pak neslouží některým lidem k tomu, aby si vozili zadek ve žlutém lambu a trup v červeném ferrarri současně a pět polonahých modelek na ně při tom lilo Chateu Lafit Rotschield (i když proč ne?). Někdo si chce třeba pořídit obří usedlost, nakoupit extremně drahá terénní auta a zbraně, aby byl svodobný, nebo koupit celý ostrov a být svobodný tam. V boji za osobní svobodu není žádná částka dost vysoká.
Pan Josef tak nějak intuitivně cítí, že současní miliardáři ke svým majetkům nepřišli zcela férově (což mže být v mnoha případech pravda, stačí si zjistit, jak Babiš kupoval Maso planá...) a měli by je tedy alespoň částečně odevzdat. Peklem této úvahy je to, že odebrání majektu „nehodným“ může zajistit jen silná autorita a moc (stát), přičemž právě existence této moci to jejich extrémní a nepoctivé zbohatnutí umožnila. Tato úvaha je prostě zacyklená – chudí si myslí, že potřebují někoho, kdo je zbaví bohatých. On ten někdo ale díky tomu, že získá moc, sice některé bohaté „zruší“ (ve všech významech tohoto slova) ale jiné vytvoří (a bylo to tak vždycky, je to jen Grosmannovské „stojící se vrhli na sedící“). Takže je to jako si přinést do domu myši, aby náz zbavily švábů, pak kočky, aby nás zbavily myší a nakonec krokodýly, aby nás zbavili koček. Jo, švábi zmizí, ale barák je jaksi neobyvatelný...