MORGAIN: Ja nejsem extra vysoka ani extra mala (172cm), ale vetsinu kalhot musim zkracovat, jinak je mam az pod chodidla...

GENTIANA: Fakt, kde narážíš na dlouhé kalhoty? Já vím jen o málo obchodech, co mají kalhoty číslované ne jen velikostí šířky, ale i velikostí délky a v těch obvykle stejně mají akorát zkrácené délky, ale prodloužené minimálně...
Na boty už mám nějaké vhodné obchody, takže tam mě to až tak nepálí už :-).

MORGAIN: no, já nevim, já zas mám pocit, že všechny slušné gatě mají deseticentimetrovou vlečku, boty se mi shání blbě odjakživa, protože mám širokou nohu a ostruhy do všech stran, i jako pachole mě nešlo nacpat do ledasčeho, takže by se mi věci blbě sháněly, ale měla bych větší přehled.

MADIETTA: Já bych ani nemusela být éterickou vílou a ani ne nezbytně nějak vyloženě hubená, mě by stačilo, měřit 170 cm místo 180 cm, mít nohu velikosti 40/41 místo 42/43 a mít prsa G/GG místo H/HH. Relativní poměr mého vzhledu by mohl zůstat více méně i zachovaný :-).

CHIMERA: tyjo, nezávidím... jako ty sukně to mám stejný už tak 2-3 roky, řeším to legínama, ale je fakt, že jak to přišlo průběžně tak se na to dalo zvyknout fakt vcelku v klidu i když dokud jsem nebyla těhu tak jsem se pravidelně snažila s tím něco dělat (nepříliš úspěšně dlouhodobě), teď spoléhám na to, že jak se budu motat kolem mrněte mohlo by to jít dolů v některých partiích dost samo, jelikož nejvíc přibírám z toho, že sedím v práci a málo se hýbu, uvidíme :-D

jinak teda s narážením do věcí - u nás některých je to normální i když nejsme příliš mimo svou obvyklou rozměrnost ;-D

RENNFRI: no, a to si vem, že moje asi tak padesátikilová matička přibrala tak pětatřicet. Teda, přibrala. Ony jí začly selhávat ledviny, takže to byla voda, ale pocit to byl asi stejnej.
CHIMERA: heh, z jiného soudku, včera jsem málem vrazila do baráku. Prostě mám za ty desetiletí autopilota a zvětšili nám Prior... nebýt toho, že jsem šla s mámou a žvanili jsme, mám rozseklé čelo, protože obvykle jsem hluboce zamyšlena a na okolí moc nereaguju.

RENNFRI: moje milá, tak ta hrůza potkala mě.
během těhotenství jsem přibrala 30 kilo (což mi taky zůstalo).
je to pro člověka strašný nezvyk, doteď nemůžu nosit sukně bez punčoch (z důvodu dřoucích se stehen) a celkově pořád do něčeho narážím, neb jsem mnohem širší než dřív.
pokud je člověk boubelka průběžně, tak si na to zvykne, ale jinak ne. a pak taky strašně špatně nese, když nezhubne ani deko. vždycky chvilku na to nemyslím, pak se někde praštím (protože neodhadnu svou šířku) a zas jsem kde jsem byla... :(

já teda musím říct, že co jsem těhotná tak vyloženě oceňuju že jsem boubelka...jsem v 8. měsíci a přibrala jsem 6 kilo cca a teda břicho už mám že si připadám jako pátrací balon, neumím si představit že bych byla éterická bytost a nárazově takhle přibrala přes deset, to musí být ten pocit změny a nepohodlí ve vlastním těle ještě daleko výraznější... přece jen si myslím, že my kypré ženy jsme na to vybaveny poněkud lépe :-)

já jsem, myslím, boubelka, velký stehna, velký břicho, všechno se to třese. při pohledu na sebe někdy spokojená, někdy hrozně nespokojená. snažím se alespoň už nepřibírat, když ne hubnout o pár kilo.

CHIMERA: tak to jsem na tom podobně, až na to, že jsem bohapustě tlustá a rozkydlá.

Jsem boubelka odjakživa s kratkými výpadky :-) Myslím, že to umím oblečená nosit, ale kalhoty mám jen z hubených období. Nesnesu pohled na sebe ve větších džinàch.

CHIMERA: Já v podstatě taky... :-)

Chimera: mám to dost podobně, ale pomalu se posouvám lepším směrem (i díky fotkám na Boubelkách :-)

já jsem boubelka, ale ne nadšená. jiné boubele se mi líbí, já jsem se s daným stavem neztotožnila.
toš tak. aby bylo jasné, co se mnou :)