Rok 1989 byl zásadní i pro moderní podobu fantastických žánrů v podání domácích autorů a autorek. Vznikala díla důležitá i zapomenutelná. A některá z nich byla skutečně legendární. Například Mycelium.

Je to moje oblíbená historka, takže se možná trochu opakuji, ale… V době první prezidentské volby můj kolega z jistého amatérského webu věnovaného fantastice oslovil jednotlivé kandidáty s otázkou, jaký mají vztah ke sci-fi a fantasy. A je příznačné, že pokud někdo něco zmínil, byla to sci-fi. Jeden údajný mistr bonmotů pak přispěl i postřehem, že fantasy je vlastně feudální science fiction a její hodnota je nulová. Což neříkám proto, že bych se dotyčnému (zrovna z tohohle důvodu) vysmíval. Spíše to ilustruje, jaká u nás byla před rokem 1989, kdy se z velké části formovaly názory zmíněných kandidátů, dynamika fantastických žánrů. Své by k tomu jistě řekl i Ivan Adamovič, který před lety připravil nejen sérii antologií Kroniky české science fiction, ale i několik výstav, v nichž poměrně jasně definoval postavení vědecké fantastiky v socialistickém Československu. Ano, nebylo to jednoduché, ale nakonec se sci-fi dočkala určitého uznání a pozice, protože byla technická, vědecká a dávalo smysl v ní vykreslit společnost, která už překonala kapitalismus (což není výsada zemí východního bloku, stačí se podívat na Star Trek). Fantasy byla buď pohádková, nebo vyloženě zpátečnická. Přesto její prvky a některá díla už před rokem 1989 do naší fantastiky pronikaly.
Určitou protofantasy může být román Královny nemají nohy Vladimíra Neffa. Její prvky najdeme i v sérii Ondřeje Neffa Pán Modrého meče (což je ovšem především pokračovatel marsovských příběhů, jak je před mnoha dekádami nastavil E. R. Burroughs v knihách o Johnu Carterovi). A postupně se začaly šířit i neoficiální překlady klasik, jako jsou conanovské povídky. Přesto mohl zájem o fantasy naplno explodovat až po pádu socialistického zřízení. Mladé generace se vrhly na nový žánr, navíc podporované úspěchem zaklínačských povídek Andrzeje Sapkowského a jeho autoritativně sarkastickými eseji, jako byl V šedých horách zlato není. Spousta autorů a autorek, kteří vyrostli na sci-fi, se dostala na okraj dění. Dokonce i Ondřej Neff, i když u něj spíše vlivem mnoha jeho dalších aktivit, se spíše vynořoval a ztrácel, než aby byl konstantní silou, která by držela prapor science fiction. Přesto existovaly výjimky. Třeba Vilma…

Na pomezí Eternaalu

… Kadlečková začala publikovat už na sklonku osmdesátých let a let její romány z cyklu Fomalhiwa na začátku devadesátých v mnohém těžily z představ o feudální science fiction. Případně z poučky A. C. Clarka, že dostatečně vyvinutou technologii nelze odlišit od magie. Zároveň se však autorka stala obětí vymezujících se tendencí nastupujících generací. Členové spolku Rigor Mortis, který pomáhal českou fantastiku učinit akčnější a propojit více s popkulturou, ji dávali jako vzor zpátečnického psaní. I proto se Kadlečková na dlouhá léta autorsky odmlčela a vítězný návrat na scénu přišel až v roce 2007 díky povídce O snovačce a přemyslovi (z minule zmíněné antologie Imperium Bohemorum, později vydané i samostatně). Kadlečková tehdy opustila žánrová nakladatelství, která byla její doménou na prahu devadesátých let, a začala publikovat v nakladatelství Argo. Pozici první dámy české science fiction si pak potvrdila i díky účasti v antologii Hvězdy české sci-fi a následně začala publikovat Mycélium. Původně se mělo jednat o pětidílnou sérii, která se ovšem postupem času rozrostla na osm obsáhlých svazků. První díl mimochodem získal Cenu Akademie SFFH a ten poslední se pak stal vůbec prvním vítězem kategorie „Fantastika“ v rámci Magnesia Litery.

Prorůstání

Mycelium už vznikalo v jiných podmínkách. Česká science fiction se postupně po letech útlumu vracela na výsluní. Knihy Richarda Šusty, postapokalyptický Oggerdovský cyklus Vladimíra Šlechty, postupně se rozvíjející cyklus Ondřeje Neffa Arkádie nebo military space operou ve stylu Davida Webera inspirované cykly Jana Kotouče dokazovaly, že o tento žánr je zájem nejen mezi starší generací autorů a čtenářů, ale i mezi těmi nastupujícími. Kadlečková přišla s Mycéliem ve chvíli, kdy už byla domácí fantastika připravená na obsáhlou a ambiciózní ságu.
Její cyklus dbá na důkladnou expozici a jednotlivé svazky měly reflektovat zjevení zprostředkované fiktivní pěticí posvátných drog (jejichž podstata by měla vždy ovlivňovat ladění příběhu). Kadlečková otevřeně přiznávala, že chtěla experimentovat s formou a zároveň stvořit dílo, které by bylo platformou pro intelektuální konflikty. I proto nahlíží na jinak tradiční sci-fi motiv setkání mimozemské a lidské kultury nikoliv z pozice střetu, ale dlouhodobého prorůstání. Lidé zde koexistují s teokratickými Össeany. Jejich kultura stojí na z našeho pohledu fanatické poslušnosti vládnoucímu kultu, paranormálních schopnostech, mystice a posvátných drogách. Opět se tak do hájemství science fiction dostávají „feudální“ fantasy prvky. Hlavní hrdina – Lucas Hildebrandt, syn předního lidského specialisty na vše spojené s Össeany – si pak uvědomuje, že vlastně dochází k nenásilné invazi, jejímž cílem je ovlivnění lidského vývoje a schopností. Do textu se tak přirozeně dostávají témata, jako jsou terorismus, fundamentalismus, kulturní agrese či vliv médií. Podobně jako Frank Herbert v Duně (o které se někdy mluví jako o sci-fi odpovědi na úspěch fantasy Pán prstenů) i Kadlečková exceluje nikoliv v akci, ale v odhalování skrytých plánů a významů, klamání tělem postav i autora.
Je bez diskuse, že málokterý fikční svět české fantastiky je tak propracovaný a fascinující. Ostatně Kadlečková dlouhodobě rozvíjí na různých setkáních s fanoušky a fanynkami stylizaci do členky fiktivní Akkütlixovy církve. Prorůstání fikčního universa do reálného světa pak ještě posilují výborné ilustrace Tomáše Kučerovského a čím dál častěji i výtvarná díla samotné Kadlečkové, takže minimálně v prostředí našeho fandomu je skryté prorůstání Mycélia do běžného života naprosto reálným jevem. A o jistém smíření sci-fi a fantasy generací českého fandomu pak svědčí i to, že první nadšené ohlasy na Mycélium přišly před lety z prostředí skalních příznivců obsáhlé fantasy ságy Stevena Eriksona Malazská kniha padlých…