ECLECTICA: leporela s říkankama jsme prohlíželi a přeříkávali od nejútlejšího věku, pak jsme začali s kraťounkýma pohádkama. Na to je třeba výborná edice První čtení, naše děti dodnes milujou krátké příběhy od Astrid Lindgrenové, které tam vyšly (Dráček s červenýma očima, Lasse nechce spát, Strašidlo Sušinka), pak je pěkné třeba Kotě z Kocourkova od Čtvrtka, to jsou kratičké legrační pohádky.... Zhruba od těch dvou let jsme se snažili číst každý večer aspoň chvilku, nicméně obě naše děti si to velmi záhy oblíbily, takže čtení se pořád prodlužovalo a "být večer bez pohádky" je jeden z nejobávanějších trestů :-)))

ECLECTICA: Záleží na tom, co bereš jako čtení. Obrázkové knížky, leporela apod. jsme si prohlíželi už s miminama, ale na klasický delší příběh to chtělo, aby dítě udrželo aspoň chvíli pozornost. Což u Jr. nastalo přesně ve třech letech (do té doby to byly jen marné pokusy). První knihou byl Medvídek Pooh (sorry, iPad zatvrzele odmítá napsat čárkované u uprostřed slova). Kebina byla o něco klidnější, takže vydržela poslouchat zhruba od dvou.

P.S.: Případy, kdy např. manžel sedmitýdennímu miminu předčítal z Rilkeho, vytýkám mimo závorku jako kuriozitu:-)