Tak zas jedno zklamání... hravost a chytráctví, kterým byli Dreadnoughts typičtí, kamsi mizí. Není to jednoznačně špatně, ale ani dobře - copak na světě není dost klonů Dropkick Murphys a Flogging Molly? Nezlobte se na mě, ale sloka jako by vypadla z dropokickovského Meanest of Times a z refrénu zase čiší legendární Swagger. Inspirace výborné, ale pro kapelu, která se teprv učí hrát... ne pro kapelu, jejíž alba Legends Never Die a Uncle Touchy Goes To College měla jasně rozpoznatelný ksicht a Polka Is Not Dead je jedno z nejlepších alb, které vůbec lze v rámci žánru slyšet. Dojmu nepřidá ani sterilní zvuk. Jak k punku, tak k folku trocha té špíny patří.
Z mixu navíc vysloveně nepříjemně vystupují kopák a snare, znějí jako špatné samply... radši nechci vědět, jestli opravdu jsou. A i když pod pokličku nevidím, nicméně kapela vyměnila houslistu - a nová houslistka nehraje nic, co by stálo za řeč. Srovnejme třeba s pradávnou písní "Antarctica"...
Stejně jako jsem psal nedávno u Cheers, soudit z jedné písničky není fér, nicméně v tuhle chvíli doufám, že zbytek alba bude aspoň o třídu lepší.
The Dreadnoughts - Back Home In Bristol (OFFICIAL VIDEO)
https://www.youtube.com/watch?v=GDZlEyljclA