Article rank 14 Mar 2016
Lidove noviny ELIŠKA NOVÁ
Squatteři z Kliniky nevítají každého
Lidé, kteří obsadili dům na pražském Žižkově, se obávají vpádu policie. A také novinářů.
PRAHA Mladý kluk něco gestikuluje. Nemůže se dostat dovnitř cestou, kterou byl zvyklý. Squatteři z Kliniky v pražské Jeseniově ulici jsou obezřetní a nenechávají nic náhodě. Co kdyby třeba přišlo ozbrojené komando?
Většina lidí, kteří obsadili žižkovskou budovu, jsou studenti vysokých škol nebo zaměstnanci neziskovek. Kliniku berou jako svoje druhé povolání.
FOTO MAFRA – PETR TOPIČ
Druhá směna.
Pár minut po desáté ráno sedí na Klinice v hlavní místnosti asi dvacítka lidí v kroužku. Diskutují o programu na dnešní den. O tom, kdo bude mít na starosti odemykání dveří nebo kdo bude uklízet. Říkají tomu plénum. Nikdo nemá právo veta. „Chceme fungovat na jiných politických principech,“říká k tomu Jakub Ort. Všichni se zkrátka musí shodnout na všem.
Squatteři obsadili budovu bývalé plicní kliniky na konci listopadu 2014. A hned v prosinci už je vyváděla policie. Nakonec dostali aktivisté od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), kterému budova patří, roční smlouvu. Teď čekají squatteři policii znovu. Budovu totiž nechtějí opustit, i když už smlouva vypršela.
Žít aspoň trochu jinak
Iniciativu tvoří několik desítek lidí. A všichni shodně tvrdí, že nikdo z nich není šéf. Přesto jsou nejviditelnější dva – Jakub Ort a Tereza Virtová. „To proto, že jsme mediální skupina,“říká Virtová, která studuje antropologii a pracuje vAkademii věd. „Squatuju už dlouho. Je to možnost žít aspoň trochu jinak, než jak velí komerční logika,“vypráví.
Podobně je na tom i Ort. Student evangelické teologické fakulty, který si přivydělává v rádiu, kde má pořad o náboženství. Ale vypomáhá i na fakultě, například srovnáváním knížek v knihovně. Vlastně většina lidí, kteří obsadili žižkovskou budovu, jsou studenti vysokých škol. Nebo zaměstnanci neziskovek. Kliniku berou jako svoje druhé povolání. Co na to říkají jejich rodiče? „Máma zrovna před chvílí psala, jestli jsme všichni o. k.,“odpovídá Ohr.
Na Klinice pořádají koncerty, dělají sbírky, učí jazyky – například romštinu nebo španělštinu – nebo pořádají přednášky. Měla ji tu socioložka Jiřina Šiklová, literární historik Martin C. Putna nebo historik Matěj Spurný. Proběhlo tu i zahájení festivalu Jeden svět, kterého se na Klinice účastnily zhruba dvě stovky lidí.
Poměrně rozlehlá budova by mohla pro leckoho být bludištěm. Nejspíš i proto jsou tu na chodbách nejrůznější směrovky, třeba na WC. V místnostech jsou stará křesla a sedačky, kterých se jejich majitelé dávno zbavili, protože už jsou roztrhané. V rohu je krabice plná bot nejrůznějších barev i velikostí, zimní, letní. Na stěně visí plakát s nápisem: Lidé by se neměli bát vlády, vláda by se měla bát lidí.
Před nedávnem se před ním prý zastavil i ministr financí Andrej Babiš. A kousek odtud je místnost zvaná Zdrojovna. Sem mohou lidé něco přinést a zase si něco odnést. V regálech jsou vidět především hrnky, talíře a sklenice. O Zdrojovnu se stará Jana, která pracuje v Institutu aktivního občanství. „Potkávám tu spoustu lidí z práce i ze školy. Je to přirozené místo setkávání, kde můžete okamžitě narazit na lidi, kteří nepřemýšlí nad tím, jestli něco jde udělat, ale prostě jdou a udělají to,“tvrdí Jana.
Takhle vznikla například sbírka na pomoc uprchlíkům. Lidé na Kliniku přiváželi oblečení, zubní kartáčky nebo šampony. Nakonec squatteři vypravili na srbsko-maďarskou a chorvatsko-srbskou hranici několik dodávek. Ondřej Mazura, který při studiu pracuje jako stážista v Deníku Referendum, si na to musel půjčit auto od rodičů.
Peníze od státu či neziskových organizací si lidé na Klinice brát nechtějí. Bylo by to totiž svazující. „Z neziskovek se sem řada lidí chodí realizovat, protože tam narážejí na hranice,“říká k tomu Ort. Podle něj totiž musí neziskovky plnit striktní pravidla, vypisovat granty, a nemohou proto pomoc každému, kdo to zrovna potřebuje. Na Kliniku přicházejí i lidé bez domova.
Domácí pravidla
Podmínka pro to, aby mohli zůstat, je jediná. Dodržovat pravidla Kliniky. To hlavní zní: bez rasismu, sexismu či homofobie. Ale zakázány jsou také například drogy. Alkohol smí jen v malé míře.
Tyhle lidi ministerstvo vnitra ve své zprávě o extremismu uvádí jako příznivce krajní levice a anarchismu. Čímž často argumentují také politici z Prahy 3. „Když někdo vychází z anarchistického hnutí, už je to extremista a je jedno, jestli někde zapaluje auta, nebo vaří lidem,“míní Ort. Přesto se zdá, že na Klinice něco skrývají. Rozhodně sem nepustí kohokoli, obávají se médií a jsou neustále v pozoru, což vysvětlují obavou o svoji bezpečnost. V únoru sem někdo hodil světlice a vzduchem létaly kameny. Policie pachatele stále nemá. Podle lidí z iniciativy je ale důvodem právě jejich pomoc uprchlíkům.
Od té doby stát, hlavní město Praha, městská část Praha 3 a další řeší, co s Klinikou dál. Tady totiž podle vlastníka budovy – ÚZSVM – už squatteři zůstat nemohou. Kvůli neplatné kolaudaci. Minulý týden jim proto pražská ČSSD nabídla budovu bývalých jeslí v Praze 4.
A aktivisté odmítli. Stejně jako nejspíš odmítnou všechny další nabídky – chtějí zůstat v Jeseniově ulici. „Chtěli jsme ukázat na chátrající budovu. Byla to myšlenka přímé akce, že to jde udělat i jinak než přes všechny byrokratické procesy,“vysvětluje Ort. Do budovy podle něj už investovali spoustu energie. Zavedli sem elektřinu, dali do provozu toalety a vytvořili třeba také splachování přes dešťovou vodu. Klinika je podle nich pro pražskou čtvrť přínosem.