Co bude s chátrajícím domem na rohu Hybernské a Senovážné se neúspěšně řeší přes deset let. Klasický příběh pražských nemovitostí. Že je to přirozené? Že je to to samé, jako kdyby někdo nechal stejnou dobu ladem svojí koloběžku a nikdo nemá právo cokoliv namítat, protože jen vlastník může rozhodovat o svém majetku?
Nemyslíme si to. V době, kdy je v ČR ztrátou bydlení ohroženo až milion lidí, kdy je představa stabilního a jistého bydlení pro mnohé totální utopií, se chátrající dům, navíc ve vlastnictví státu, nerovná opuštěné koloběžce. Ten moment, kdy volíme přímou akci, přichází, když vidíme, že koncepční řešení situace, jakým mohl být zákon o sociálním bydlení, je poslanci shozen ze stolu. Volíme tedy vlastní řešení.
Včera jsme squatovaly za bydlení. Ačkoliv víme, že podobná symbolická obsazovací akce krizi bydlení nevyřeší, chceme svou přítomností v prázdných domech a v ulicích dát najevo, že nám není lhostejná. Potřeba bydlet, tvořit a žít je každodenně přítomná.
Klinika nechtěla nic víc, než možnost existence. Ta byla po roce ze strany státu silně přiškrcená a její budoucnost je nejistá. Obsazením tohoto domu kolektiv Obsaď a žij usvědčuje státní organizace ze lži, když tvrdí, že pro činnost svých zaměstnanců nemá jiný vhodný objekt a Klinika musí pryč. Není to pravda, má jich jen v Praze několik.
Kliniku, ani squaterské a sociální hnutí nevymažete z mapy města. Hybernskou to nekončí.
