V kvazi-dokumentárním filmu Slacker (1991) se flákači, mizerové a podivíni potulují bezcílně z místa na místo. Sled obrazu se nepředvídatelně zasekává buď na úplně banálních rozhovorech, nebo sofistikovaných magořinách. Je to báječně nahodilý koktej o podstatě flákání a jeho přesazích. Postavy se tu nejenom vyhýbají povinnostem a zodpovědnosti, ale zároveň jsou naopak plně zodpovědny sami za sebe. Neztrácejí čas ve sféře aktivit, které nemají nic společného s tím, jaký kdo je a o co se snaží.
Zítra od devíti na zahradě.
