S KLINIKOU NA VĚČNOST
Před dvěma a půl lety nám stát vypůjčil nezkolaudovanou ruinu, s vytrhanými elektrickými a vodovodními sítěmi, rozřezanou kotelnou. Vodu a elektřinu jsme nově zavedli a řádně platili, dům jsme vymalovali a uvedli do stavu, kdy se v něm dá bez problémů provozovat sociální centrum. Stát si pak ale uvědomil, že nechat něco fungovat mimo svůj dohled se mu nemusí vyplatit, a rozhodl se trestat. Dneska se máme vystěhovat a kromě toho platit statisíce. Prý jsme se bezdůvodně obohatili.
Obraz rozmazlených spratků, kteří parazitují a obohacují se na pracující společnosti, nás nijak netěší. Musíme se ale přiznat. Ač nikdo na Klinice nevydělal ani korunu, obohatili jsme se až až. Při stovkách hodin společného uklízení, malování pokojů a pěstování zeleniny jsme poznali, že práce nemusí být jenom odcizená a že pracovat zadarmo má smysl. MamaTata nás naučili, že s dětmi nemusíte obíhat přeplněné školky, ale můžete s nimi jejich vyrůstání absolvovat i mimo dozorující chapadla státu. Balíky materiální pomoci a desítky vyslaných dodávek na jih Evropy nás zase obohatily zjištěním, že ač se společnost propadá do stále hnědšího bláta, stovkám lidí v Česku nejsou osudy těch, kdo utíkají před válkou, lhostejné.
Ve škole jsme se učili, že zákony mají platit pro všechny stejně. Jenže v tomhle státě a městě už dávno peníze ovládají zákony. Přesto nebo právě proto ti, kdo peníze nemají, musí mít na své místo ve městě stejné právo. A proto zůstáváme.
Kromě toho ve státě, kde velkopodnikatel skoupil média a posty na ministerstvech si nikým nerušeně rozdávají jeho kmotři, nám nic jiného než občanská neposlušnost a vystavení se represi nezbývá. V tomhle souboji taháme za kratší konec provazu, stojíme proti bohaté a mocné státní organizaci, SŽDC, jejíž úředníci místo dialogu preferují mafiánské zastrašování. Ignorovali i férovou možnost zahrát si o Kliniku, jedenáct proti jedenácti, a proto kontumační výhra jednoznačně rozhodla, že Klinika autonomní a samosprávná patří Žižkovu na věky věků.
Zůstáváme, ze stejných důvodů, jako jsme před třemi roky přišli: vidíme prázdný dům a víme, že následující roky nebude nijak využitý. Místo toho, aby dům sloužil veřejnosti, z něj chce mít státní organizace, která se chová jako developer, kancly. Z Kliniky se má údajně stát „polyfunkční budova“, což je v manažerském newspeaku SŽDC jen krok obcházející platný územní plán, který kanceláře nepovoluje. Plánovaná rekonstrukce je navíc pro stát nevýhodná a investovat desítky milionů do kanceláří, které za pět let nemusí stát už potřebovat, není hospodárným nakládáním s našimi penězy
Kartu rekonstrukce úřady rády vytahují, když se chtějí zbavit neposlušných obyvatel. Pohled na kdysi osquatovanou vilu Miladu či usedlost Cibulku nám ale jasně říká, že zřídkakdy na rekonstrukci dojde. Proč tedy nenechat Kliniku dál žít, aspoň do doby, než do domu přijde první dělník či dělnice začít reálně s domem něco dělat? Teď a tady využití máme: pro potřeby sociální, kulturní i životní, jakou je bydlení. Zůstáváme, protože nechceme, aby se z Kliniky stal jenom další z mnoha developerských projektů, které ověnčují Parukářku. Úřadovny státní firmy, které lidem v okolí nic nedají, můžou najít místo v jakémkoliv z tří stovek domů v Praze, které zejí prázdnotou.
To, jestli je něco legální, nebo nelegální není shůry dáno, ale často je třeba o tom vyjednávat a bojovat za to. My jsme měli rok standardní smlouvu se státem jenom proto, že jsme se předtím rozhodli Kliniku bez dovolování oživit. O to usilujeme i teď. Vyzýváme SŽDC, aby svůj plán ničit Kliniku přehodnotila, anebo nás alespoň nechala v domě do reálného začátku přestavby. Projektantům, kteří chodí připravovat plán rekonstrukce, vycházíme vždycky vstříc. Kdybychom teď odešli, z Kliniky bude zase jenom prázdná ruina, jejíž ostraha bude stát SŽDC stovky tisíc měsíčně. Logika řádného hospodáře v tomto velí jasně: Nechte Kliniku dál žít!
Chceme město, ve kterém existují živé otevřené domy jako Klinika a nejenom betonové uzavřené kostky, které ze zahrady udělají parkoviště. Pokud si myslíte to samé, Klinika je teď otevřená - pojďme vzdorovat spolu!