Až budeme jednou na Kliniku nostalgicky vzpomínat (a já doufám, že se toho nedočkám, protože přijdou nové prostory, které tuhle nostalgii spravedlivě pohřbí), mělo by to být vzpomínání v duchu „jak jsme dělali fůru věcí a nevydělávali přitom“. Klinika byla pro mě místem, kde se lidi snažili spolupracovat ne pro vlastní prospěch, ale pro to, aby fungovalo jedno „jiné“ území na mapě Prahy. Místo, pro lidi dobrovolně či nedobrovolně ocitající se na okraji společnosti, místo jinakosti, místo, kde se tržní hodnoty splachují do záchodu dešťovou vodou a šanci tu má každý.
Čtyři roky prázdnin od kapitalismu | PROTESTANT nezávislý evangelický měsíčník
http://protestant.evangnet.cz/ctyri-roky-prazdnin-od-kapitalismu